Slovník pojmů

A-B, C, D, F, H-I, K, L-O, P-Q, R-Ř, S, T-U, V, Z, zkratky, Pojmenování pracovníků ve vzdělavatelské oblasti

A

Absolvent

Osoba, která splnila podmínky pro ukončení určitého vzdělávacího procesu (uceleného studia, kursu, programu) a obdržela certifikát: diplom, vysvědčení, osvědčení nebo potvrzení o absolvování. Používá se i pojmu absolutorium.

Akreditace

(angl.: accreditation) - Ověření způsobilosti, uznání platnosti - proces, vyúsťující v rozhodnutí, jímž se určitému vzdělávacímu programu nebo vzdělávací organizaci (instituci) vyjadřuje oficiální uznání, že splňuje dané požadavky - vyhovuje předem stanoveným standardům za podmínek, stanovených v předepsané dokumentaci. Akreditaci uděluje k tomu pověřený orgán. V oblasti vzdělávání dospělých je tímto orgánem ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které jako poradní orgán pro tuto činnost zřídilo komisi pro akreditaci rekvalifikačních vzdělávacích programů. Touto akreditací, se ověřuje způsobilost vzdělávacích zařízení pro provádění rekvalifikačního vzdělávání. Akreditace ve vysokoškolském vzdělávání.

Akreditace vzdělávacích programů

Jedná se o proces posuzování kvality vzdělávacího programu, na jehož konci je vyjádření možnosti udělovat osvědčení potvrzující, že po absolvování uvedeného vzdělávacího programu vzniká možnost oficiálního uznání výsledků (udělení certifikátu absolventovi vzdělávání), kterých bylo absolvováním vzdělávacího programu dosaženo (je vytvořen předpoklad uznání kvalifikace v profesi, činnosti, funkci).

Benchmarking

Porovnávání s jinými organizacemi a poučení se ze zjištěných skutečností. V praxi benchmarking obvykle označuje:
- pravidelné porovnávání aspektů výkonnosti (funkce a procesy) s organizacemi, které podle obecného mínění uplatňují dobrou praxi
- zjišťování možností pro zlepšování výkonnosti
- snahu nalézat nové přístupy vedoucí ke zlepšení výkonnosti
- realizaci jednotlivých zlepšení a
- následné monitorování pokroku a přezkoumání přínosů.

Bilanční diagnostika

Proces, při kterém se speciální poradci – psychologové snaží zjistit co nejvhodnější využití schopností, dovedností, zájmů a motivace klienta pro jeho nejoptimálnější začlenění do pracovních aktivit. Prostřednictvím využití skupinových a individuálních konzultací a při zpracování psychologických metod, lze společně s klientem hledat cesty, které mu usnadní jeho návrat na trh práce při jeho relevantním uspokojení s navrženým řešením.

 

C

Certifikace

1. Vydávání osvědčení o kvalitě (výrobků, činností, schopností, činností, způsobilosti atp.) a jejich funkčnosti (zastávání určitých funkcí) na základě nezávislého prověřování. Audit systému kvality pracovníků, procesů, metod nebo objektů, vykonaný oficiálně pověřenou organizací a zakončený v případě shody se stanovenými požadavky vydáním certifikátu. Certifikaci provádí certifikační orgán; nestranný, vládní nebo nevládní s přidělenou kompetencí a schopností řídit certifikační systém, ve kterém jsou zastoupeny zájmy všech stran, zainteresovaných na jeho fungování. Dokument, podepsaný autorizovanou stranou potvrzuje, že výrobek, služba splňují požadavky příslušné specifikace smlouvy nebo předpisu. Nejčastěji používanými normami byli normy ISO 9001, ISO 9002 a ISO 98003, které byli následně shrnuté do normy 9001:2000 - systémy managementu kvality. Norma stanovuje požadavky na management kvality, které může použít organizace, aby uspokojila zákazníka a vyhověla přepisům kvality. Tato norma je používána i pro certifikaci vzdělávacích zařízení.
2. Pojem je používán i pro udělování certifikátů.

Certifikace IES

International Education Society (IES, Londýn) byla založena roce 1997 a je institucí specializující se na certifikaci vzdělávacích subjektů různých typů. Veškeré aktivity IES jsou vedeny snahou rozvíjet v tuzemském i mezinárodním měřítku kvalitní spolupráci mezi vzdělávacími subjekty a subjekty reprezentujícími hospodářskou sféru Cílem projektu Certificate je sjednotit kritéria při popisování jednotlivých vzdělávacích subjektů a jejich vzdělávacích aktivit. IES certifikuje vzdělávací instituci a její vzdělávací programy. Jednotným výstupem certifikace jsou mezinárodně srovnatelné certifikáty, které jasně a zřetelně deklarují, co a kde student absolvoval, v jakém rozsahu a na jaké úrovni bylo lektorské zajištění konkrétního vzdělávacího programu. IES prostřednictvím mezinárodních certifikátů popisuje aktuální úroveň vzdělávacího subjektu a jeho produktů. IES neurčuje kvalitu, protože kvalita vzdělávacího subjektu není jednoznačný a přesně definovatelný pojem a její vnímání je závislé na tom, co od vzdělávacího subjektu očekává budoucí absolvent, zaměstnavatel apod. IES proto výhradně popisuje skutečnosti na základě přesně definovaných kritérií.

Certifikační orgán

Provádět vlastní certifikaci a udělovat certifikáty mohou certifikační orgány akreditované u ČIA pro tento model podle mezinárodní normy ISO 17021 (ČSN EN ISO 17021:2007) a příslušného metodického pokynu pro akreditaci vydaného ČIA a vytvořeného ve spolupráci se správcem modelu. Volba certifikačního orgánu je zcela na rozhodnutí VI. Aktuální seznam certifikačních orgánů akreditovaných pro model KVIS je publikován na internetové stránce www.cai.cz. Certifikační orgán je přímým smluvním partnerem VI a jeho kontaktním místem od začátku certifikačního procesu po celou dobu platnosti certifikátu.

Certifikační řízení

Soubor činností a kroků, které při splnění podmínek vedou k získání (udělení) certifikátu žadateli.

Certifikát

1. Oficiální dokument, zveřejňující výsledek certifikace.
2. Oficiální dokument, který potvrzuje, že účastník absolvoval ucelený vzdělávací cyklus (nebo jeho samostatnou část). Tímto dokumentem je potvrzení o absolvování, osvědčení, vysvědčení, výuční list, diplom.

Cíl kvality

Něco, oč se usiluje či na co se někdo zaměřuje ve vztahu ke kvalitě.
POZNÁMKA 1 Cíle kvality jsou obecně založeny na politice kvality organizace.
POZNÁMKA 2 Cíle kvality jsou obecně specifikovány pro příslušné funkce a úrovně v organizaci.

Curriculum development

Procesy a činnosti organizace, které zajišťují vývoj vzdělávací akce v průběhu života.

 

D

Další profesní vzdělávání

Významná součást dalšího vzdělávání. Rovněž je součástí profesního vzdělávání. Označuje všechny formy profesního a odborného vzdělávání v průběhu aktivního pracovního života, po skončení odborného vzdělávání a přípravy na povolání ve školském systému. Jeho posláním je rozvíjení postojů, znalostí a schopností, vyžadovaných pro výkon určitého povolání. Má přímou vazbu na profesní zařazení a uplatnění dospělého, a tím i na jeho ekonomickou aktivitu. Jeho podstatou je vytváření a udržování pokud možno optimálního souladu mezi kvalifikací subjektivní (reálná pracovní způsobilost jednotlivce) a kvalifikací objektivní (nároky na výkon konkrétní profese), tedy stálé přizpůsobování kvalifikace pracovníka kvalifikovanosti práce.

Další vzdělávání

(angl.: continuing education) Vzdělávací proces zaměřený na poskytování vzdělávání po absolvování určitého školského vzdělávacího stupně. Člení se na další profesní vzdělávání, občanské vzdělávání a zájmové (sociokulturní) vzdělávání. Pojem je často neadekvátně používán jako synonymum pojmu vzdělávání dospělých.

Diagnostika v dalším profesním vzdělávání

Soubor činností, kterými se zkoumají a podle verifikovaných kritérií zařazují psychické a motorické charakteristiky zkoumaných osob do škál s cílem odhalit dispoziční možnosti osobnosti a její zaměření. Na diagnostiku musí navazovat činnost poradenská (pokud není její součástí), jinak zůstává diagnostika samoúčelnou. Vzhledem k tomu, že součástí diagnostiky ve vzdělávání je zvážení všech možností uplatnění osobnosti, a to jak v oblasti vzdělání (až do úrovně individuálně reálné), tak i v následném uplatnění na trhu práce, užívá se pojem bilanční diagnostika. Diagnostika je předpokladem a součástí individualizace ve vzdělávání. Jako součást psychologie práce jsou vypracovány postupy pro určení výchozí situace pro další vzdělávání, pro jeho optimální zaměření, vč. variant výstupů s optimalizací pracovní orientace. Ve světě jsou běžná centra bilanční diagnostiky. Ve Francii existuje dokonce zákon (1992) zaručující občanům právo na bilanční diagnostiku (včetně financování státem a pracovního volna). Bilanční diagnostika je využívána i podniky při jakýchkoliv organizačních nebo personálních změnách. Centra bilanční diagnostiky nemohou existovat samostatně. Ke svým rozhodnutím potřebují množství informací (o vzdělávací nabídce, o situaci na trhu práce, o regionálních možnostech uplatnění, analýzy vývoje populace atp.) stejně jako informace zpětnovazební (průzkumy účinnosti vlastní práce).

Didaktický test

Nástroj zjišťování výsledků vzdělávací činnosti (výuky, kurzu, akce).
Pozn.: Didaktické testy lze členit podle různých hledisek.

Didaktika

Teorie vzdělávání a vyučování. Součást pedagogiky. Objasňuje podstatu výchovně-vzdělávací činnosti, zabývá se problematikou cílů, obsahů, metod, forem, didaktických prostředků, učebních pomůcek a jejich efektivním využíváním ve vzdělávacím procesu. Zkoumá organizaci vyučovacího procesu, vyučovací koncepce i vztahy mezi vyučujícími a vyučovanými. Dělí se na didaktiku obecnou, didaktiku oborovou (předmětovou), event. didaktiku podle typu nebo stupně školy. Její specifickou součástí je androdidaktika.

Dílčí kvalifikace

Odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v určitém povolání, popřípadě ve dvou nebo více povoláních, v rozsahu uvedeném v kvalifikačním standardu.

Distanční vzdělávání

Distanční vzdělávání je definováno jako jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem učitelů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace vzdělávací instituce či jiné podpůrné organizace. Distanční vzdělávání charakterizuje samostudium, a proto je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím, běžnou v prezenční výuce. Samostudium je vždy doplněno podporou tutora a dalším podpůrným servisem, který je v ideálním případě poskytován regionálním studijním centrem a využívá ve stále větší míře moderní komunikační média.

 

F

Formální vzdělávání (učení) dospělých

(angl.: formal adult education) Vzdělávání ve školách, institucionalizované, které vede k získání stupně vzdělání a je ukončeno výučním listem, vysvědčením nebo diplomem. Opakem formálního vzdělávání je vzdělávání neformální. Toto členění, běžné v anglicky mluvících zemích, se u nás zatím příliš nevžilo.

Formy vzdělávání (výuky) dospělých

Jeden ze základních didaktických (androdidaktických) pojmů. Souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky (vzdělávání) při realizaci určitého vzdělávacího procesu. Formy se rozlišují podle a) časového uspořádání (trvání a řazení edukačních činností, časové nasazování didaktických prostředků); základní časovou jednotkou je vyučovací hodina - ve vzdělávání dospělých může mít jednotka několik hodin i dnů, stavebnicově uspořádaných do vyšších edukačních celků; b) vyučovacího prostředí (výuka ve třídě, v laboratoři, v dílně, na pracovišti, v plenéru, v rámci pracovního procesu, mimo pracovní proces, event. i doma); c) organizačního uspořádání studujících (vyučování individuální, skupinové, smíšené, frontální); d) interakce lektor - posluchač (formy kooperativní, participativní, individualizované, event. formy řízené a volné - otevřené); e) stavu systémů, v nichž vzdělávání probíhá. Tyto systémy rozdělujeme na živé (učitel, lektor, konzultant, tutor, organizátor, operátor, účastník) a neživé (vyučovací technika, didaktické pomůcky); f) zaměření pedagogické akce (specializační kurzy, inovační, rekvalifikační apod.). Nejčastější formou vzdělávání dospělých je výchova a vzdělávání prací. Nejobvyklejší formy vzdělávání dospělých jsou: - nástupní školení - nástupní řízená praxe absolventů škol - zaškolení - zaučení, doškolování - prohlubování kvalifikace - zvyšování kvalifikace - rekvalifikace Forma se často zaměňuje s metodou nebo druhem studia.

Funkce firem (organizací, podniků) ve vzdělávání dospělých

Vzdělávání dospělých (další vzdělávání) je zásadním nástrojem rozvoje lidských zdrojů. Firmy musí vytvořit takové prostředí a zároveň takové podmínky, aby vznikla poptávka po vzdělávání. Musí vnést pořádek do svého vzdělávacího systému, pokusit se o standardizaci potřeb, které následně ujasní i oblast nabídky vzdělávacích programů realizovaných podnikovými silami nebo nabízených školami a institucemi vzdělávání dospělých.

Funkce státu ve vzdělávání dospělých

Činnosti nezbytné pro naplňování státní politiky v oblasti vzdělávání dospělých. Jistě není nutno zdůrazňovat, že v ČR státní politika v oblasti vzdělávání dospělých neexistuje. Obecně vzato: vzdělávání dospělých je součástí vzdělávací soustavy, a tím i součástí státní infrastruktury. Již z tohoto faktu vyplývá, že stát (prostřednictvím kompetentních orgánů) má odpovědnost i za rozvoj VD. Taxativně funkce státu definovala výzkumná zpráva "Politika v programy VD" zpracovaná firmou AFPA (1994): - funkce systémotvorná (legislativa, definování práv, povinností a odpovědností jednotlivých prvků a subsystémů); - funkce koordinační, iniciační, vzdělávací (informační systém, profesní sdružování, spolupráce se sociálními partnery a nevládními organizacemi apod.);
- funkce observační, analytická (sběr dat o vývoji na trhu dalšího vzdělávání, zpracovávání podkladových analýz a studií apod.);
- funkce koncepční, strategická;
- funkce metodologická, pedagogická, programátorská (tvorba metodiky, programů, definování rozvoje jednotlivých součástí vzdělávání dospělých, event. dalšího vzdělávání) - funkce definování kritérií a obecná garance kvality; - funkce informační a propagační (motivační); - funkce realizační, výkonná (v některých případech s celostátní působností); - funkce kontrolní a hodnotící. Funkcí státu je i pomoc v plnění funkcí ostatních participantů. Úkolem státu proto musí být posilování odpovědnosti vzdělávacích institucí vůči zákazníkům i vůči sociálním partnerům. Nástroje jsou především v řešení problematiky evaluační, akreditační a examinační. Tyto tři problémy jsou podmíněny legislativně a ekonomicky.

Funkce vzdělávacích institucí ve vzdělávání dospělých

Základní funkcí vzdělávacích zařízení je poskytování kvalitních vzdělávacích služeb. Konkurenční klima se jako regulátor kvality prosazuje velmi pomalu, vzhledem k tomu, že v oblasti VD neexistují žádné obecně platné regulativy ani podnikatelská omezení. Vzdělávání je živností volnou. Plnění základní funkce vzdělávacích zařízení - poskytovat vzdělávací služby - je vzhledem k tržnímu prostředí podmíněno i konkurenceschopností. Postavení vzdělávacích zařízení je závislé na mnoha okolnostech. Pokud mají dostát svému poslání a plnit svoji roli ve vzdělávacím systému, je nutno pro jejich činnost vytvářet předpoklady.

Funkce vzdělávání dospělých

Označení pro základní smysl vzdělávání dospělých s důrazem na sladění potřeb a zájmů individua s potřebami společnosti. Označují nejobecnější cíle vzdělávání dospělých, jeho funkci humanizační (spočívající v obecné humanizaci jedince, jeho enkulturaci), funkci integrační (spočívající v socializaci jedince, v jeho začleňování do sociálních celků, je základem sociální komunikace) a funkci kvalifikační (umožňující uplatnění na trhu práce). Kromě toho je uváděna celá řada funkcí dílčích: funkce informační, komunikační, aktualizační, inovační, sociálně-adaptační, esteticko-formativní, rekreační atp.

 

H

Hodinová (časová) dotace

Jedna z charakteristik vzdělávací akce. Ve vzdělávání dospělých určuje dobu zahrnující edukativní činnosti, vykonávané v rámci vzdělávací akce. Hodinová dotace se liší s ohledem na náročnost vzdělávací akce (kurzu), její délka je určována většinou na základě zkušenosti organizátora nebo objednavatele. U vzdělávacích projektů vybraných k akreditaci je většinou minimum hodinové dotace určeno.

Hodnocení ve vzdělávání

(angl.: assessment, evaluation) 1. Proces hodnocení výsledků vzdělávání, hodnocení prospěchu (znalostí, dovedností, návyků) zpravidla podle standardů, a to na počátku, v průběhu a zejména v závěru vzdělávacího procesu po absolvování vzdělávacího programu. Musíme určit, jaké informace a jaké množství informací je nutno shromáždit, jakou metodou, která by zajistila validitu zjištěných informací. Hodnocení mohou provádět účastníci (hodnotí kvalitu akce s lektorem nebo ve spolupráci s organizátorem), organizátor akce (hodnotí úroveň výkonu lektora a průběh akce z hlediska získaných zkušeností), vedení organizace (hodnotí přínos vzdělávací akce pro řešení problému), lektor (hodnotí vlastní výkon z hlediska dosažených výsledků u posluchačů). 2. Proces hodnocení vzdělávacích programů a vzdělávacích institucí a organizací, zejména v souvislosti s akreditací, certifikací, příp. v souvislosti s poskytováním podpory vzdělávacím programům a institucím z veřejných prostředků. 3. Hodnocení pracovníků.

Hodnotící standard

Soubor kritérií, organizačních a metodických postupů a materiálních a technických předpokladů stanovených pro ověřování dosažení odborné způsobilosti vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v určitém povolání, popřípadě ve dvou nebo více povoláních.

Instituce vzdělávání dospělých

Neškolská instituce zabývající se nabídkou vzdělávacích programů pro dospělé. Klasifikace těchto institucí může být různá:
a) podle velikosti institucí (od rodinných firem až po velké instituty);
b) podle právního postavení (soukromé podnikání na základě živnostenského listu, společnost s r. o., akciová společnost, nezisková organizace atd.);
c) podle zakladatele (podnikové instituce, vzdělávací zařízení spolků, politických stran, občanských sdružení atd.)
d) podle obsahu nabízených služeb (instituce s univerzální nabídkou, instituce oborově specializované);
e) podle vztahu ke státu (instituce akreditované u MŠMT, instituce zapsané v síti škol) apod.

 

K

Klíčový personál vzdělávací instituce

Všichni, kdo se přímo podílejí na návrhu a realizaci vzdělávacího programu – lektoři, instruktoři, koučové, manažeři vzdělávací instituce, manažeři vzdělávání, osoby provádějící monitoring procesu výuky, osoby hodnotící uchazeče a účastníky apod.

Koncept programu

Vůdčí záměr ("konstrukční princip") z něhož se vychází při zpracování návrhu programu a jeho materiálů.

Kurz

1. Samostatná vzdělávací forma, většinou složená z více jednotek - lekcí, přednášek, cvičení, seminářů, studijních úkolů a zkoušek směřujících k naplnění vzdělávacího cíle.
2. Ucelená vzdělávací jednotka, jako součást vyšší studijní formy.

Kvalifikační standard

Popis odborné způsobilosti fyzické osoby pro řádný výkon určité pracovní činnosti nebo souboru pracovních činností v určitém povolání, popřípadě ve dvou nebo více povoláních.

Kvalita

Stupeň splnění požadavků a (vyslovených i nevyslovených) očekávání všech zainteresovaných stran souborem inherentních charakteristik poskytovaného produktu nebo služby (tj. rozlišujících vlastností, které mohou být hmotné, smyslové, spojené s chováním, časové, ergonomické, funkční, apod.).

Kvalita ve vzdělávání

Úroveň vzdělávání zajišťující optimální uspokojování vzdělávacích potřeb. Obvykle je kvalita chápána jako splnění požadované úrovně nebo překročení požadavků odběratelů (posluchačů, podniků, státu apod.). Je tedy dána vzdělávacími cíli a stupněm jejich splnění a především výsledky, kterých bylo dosaženo ve vzdělávací činnosti (akci). Dosažení, event. nedosažení požadované kvality je výsledkem celé řady faktorů podílejících se na vzdělávacím procesu. Jejím předpokladem je stálá inovace vzdělávacího procesu a služeb a tím dosažení konkurenceschopnosti v rámci národních i mezinárodních vzdělávacích standardů. Problém kvality ve vzdělávání je proces stále aktuální, který vzhledem ke změnám potřeb musí být neustále monitorován. Složitost problému vyplývá i z toho, že kvalita je ovlivňována celou řadou komponent: - definováním základní vzdělávací koncepce a strategie; - kvalifikovaností vzdělavatelů, jejich výběrem a přípravou; - motivací účastníků vzdělávacího procesu - vytvářením podmínek pro smysluplnost vzdělávacích aktivit pro dospělé (návaznost na praxi, na kariérový řád, na uplatnění, na mzdový systém atp.); - schopností zjistit skutečné vzdělávací potřeby; - kvalitou akreditace studijních programů; - tvorbou a výběrem přístupů, metod, forem a programů, které nejlépe odpovídají vzdělávacím a učebním cílům; - hodnocením každé vzdělávací aktivity a schopností inovace apod.

 

L

Lekce

Základní vzdělávací jednotka - nejkratší část vzdělávacího programu. Slouží k didaktickému členění učiva na určité obsahově logické celky. Je nejběžnější v jazykové výuce, ale používá se v řadě dalších forem v oblasti vzdělávání dospělých. Jedná se většinou o členění učiva na části s víceméně standardní délkou.

Lektor

je základním činitelem pro naplnění učebních cílů; proto předpokladem pro výkon této činnosti je nejen odborná znalost v přednášeném oboru, ale i základní znalosti andragogické. Předpokládá se jisté pedagogické (andragogické) mistrovství, kterým rozumíme hlubokou úroveň jeho teoretických znalostí i praktických zkušeností, doplněné lektorskými dovednostmi, mezi které zahrnujeme kromě schopností pedagogických (andragogických) i základní znalost psychologie osobnosti, schopnosti motivační, organizační, rétorické, komunikativní, kreativní., atp.

Lektor dalšího vzdělávání

Lektorem rozumíme kvalifikovaného člověka, který vede vzdělávání nebo výcvik dospělých v příslušných oborech činnosti a je schopen podílet se na vývoji nového vzdělávacího produktu.

Náklady na další vzdělávání

Finanční prostředky vynakládané na vzdělávání ze strany různých subjektů (zdrojů). Vzhledem k tomu, že další vzdělávání funguje na tržních principech nabídky a poptávky je snaha tuto nákladovou položku převést na návratnou investici. Většina států proto vynakládá prostředky na další vzdělávání svých občanů, protože v těchto prostředcích vidí investici do vlastních perspektiv. Podniky vynakládají prostředky na vzdělávání svých zaměstnanců se snahou po maximální efektivitě tak, aby se z nákladů na vzdělávání staly návratné investice do lidských zdrojů. Občané vynakládají vlastní prostředky na další vzdělávání, aby co nejlépe sami sebe na trhu práce zúročili. Kromě rekvalifikačního vzdělávání česká vláda na další vzdělávání žádné prostředky nerozpočtuje. Pokud jde o řádné ucelené studium dospělých na státních školách, platí ustanovení školského i vysokoškolského zákona a toto vzdělávání je i pro ně (kromě studia na vyšších odborných školách) bezplatné (kromě nákladů na učební pomůcky, nákladů spojených s přijímacím řízením, dojížděním, bydlením apod., event. nákladů na některé nadstandardní služby).

Národní soustava kvalifikací

Veřejně přístupný registr všech úplných a dílčích kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky.

Neformální vzdělávání dospělých

(angl.: informal adult education) Veškeré vzdělávání dospělých, které nevede k ucelenému školskému vzdělání. Realizuje se mimo formální vzdělávací systém. Opak formálního vzdělávání.
Je zaměřené na určité skupiny populace a organizují jej různé instituce (instituce vzdělávání dospělých, podniky, kulturní zařízení, nadace, kluby...). Pojem se zatím příliš nevžil, stejně jako pojem "Non-formal Adult Education", který dle výkladu UNESCO zahrnuje vzdělávací programy a kurzy, které nevyžadují, aby do nich byli účastníci oficiálně zapsáni.

Neustálé zlepšování

Opakující se činnost pro zvyšování schopnosti plnit požadavky.

Objektivní důkaz

Údaje dokládající existenci nebo pravdivost něčeho, informace na podporu tvrzení nebo faktu. Důkaz je nezbytný při formování jasného závěru nebo konečného úsudku.

Oblast certifikace

Část dokumentace certifikačního orgánu popisující rozsah, obsah certifikace v dané odborné oblasti, podmínky vstupu do certifikačního řízení, podmínky udržování certifikátu a další informace požadované normou, kterou se řídí práce CO. Na základě těchto informací je oblast předkládaná k akreditaci u ČIA.

Opatření k nápravě

Opatření k odstranění příčiny (nebo příčin) zjištěné neshody nebo jiné nežádoucí situace. Opatření k nápravě se přijímá s cílem zabránit opětnému výskytu neshody nebo nežádoucí situace.

 

P

Podpůrné procesy

Procesy a činnosti organizace, které podporují efektivní fungování realizačních procesů.

Poradenství v oblasti vzdělávacích možností

Poradenství pro pracovníky, kteří chtějí dalším vzděláváním zlepšit svoji způsobilost (kompetenci) pro své stávající pracovní pozice nebo získat zcela novou způsobilost pro odlišné povolání. Poradenství bývá v zemích, kde bylo vzdělávání dospělých doceněno, obvykle spojováno s činností diagnostickou (viz diagnostika v dalším profesním vzdělávání).

Poslání

Popis smyslu existence organizace. Popis toho, čeho by organizace měla dosáhnout pro své zainteresované strany. Konečné cíle, které si organizace klade v rámci vlastního poslání, jsou formulovány v její vizi.
Pozn. Poslání organizace veřejného sektoru vychází z veřejné politiky a/nebo mandátu vyplývajícího ze zákona.

Principy ve vzdělávání dospělých

Východisko pro: a) vyjádření působení zákonitostí, vztahů a podmínek v oblasti VD; b) vytyčení požadavků pro řízení a realizaci VD v souladu s potřebami a cíli; c) vytyčení politiky a legislativy v oblasti VD, vč. vymezení působnosti státu. Mezi základní principy patří: vědeckost a demokratičnost, princip celoživotního učení (vč. iniciování motivace a potřeb), princip harmonického rozvoje osobnosti, princip individualizace VD respektující dosažený stupeň schopností, znalostí a dovedností, vč. respektování dosažené praxe, princip korespondence, cílevědomost a záměrnost, respektování společenských potřeb, respektování civilizační a kulturní kontinuity, princip výchovy posilující kladné rysy osobnosti, zaměření na specifické problémy praxe, flexibilita - pružné reagování na nové podmínky, potřeby a příležitosti, princip dobrovolné účasti, princip subsidiarity atd.

Priority ve vzdělávání dospělých

Cíle a záměry pro vzdělávací soustavu jsou obvykle ve světě formulovány jako národní vzdělávací cíle. V ČR tyto cíle dosud formulovány nebyly, a již vůbec ne pro oblast vzdělávání dospělých. O VD nehovoří zatím žádný základní státní dokument - Ani Programové prohlášení vlády, ani Program rozvoje vzdělávací soustavy ČR. Proto lze formulovat priority pouze jako obecné principy. K prioritám dále jistě patří vzdělávání v souladu s potřebami trhu práce, vzdělávání k odpovědnému občanství, výchova k celoživotnímu učení, vzdělávání problémových skupin a ekonomicky znevýhodněné populace, otevírání tradičních vzdělávacích institucí veřejnosti, přizpůsobování obsahů evropským standardům, uznání VD jako nedílné součásti vzdělávacího systému, integrace plánů a projektů VD do celostátních rozvojových plánů apod.

Proces

Soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících činností, které přeměňují vstupy na výstupy.
Pozn. Obvykle se používá základní rozdělení typů procesů na realizační, řídící a podpůrné.

Program kurzu

Přehledový materiál pro potřebu orientace posluchačů, event. pro orgány administrativní či pro účely náborové. Měl by obsahovat: přesný název kurzu, obsah kurzu a jeho strukturu, definování jeho cílů, jeho bližší členění, časovou dotaci, jeho začlenění do širšího vzdělávacího rámce (ročníku, studijního roku), způsob ukončení, rozsah požadavků nástupních a zkouškových.

Přezkoumání

Činnost prováděná k určení vhodnosti, přiměřenosti a efektivnosti předmětu přezkoumání k dosažení stanovených cílů. Přezkoumání může také zahrnovat stanovení účinnosti.

Q FOR

Q FOR je audit kvality hodnotící spokojenost zákazníků vzdělávacích a poradenských firem. Na základě úspěšného auditu je vystaven mezinárodní certifikát. Audity Q FOR se realizují v Belgii, Španělsku, České republice, Slovenské republice. Nově se k projektu připojuje Francie. V Bruselu má sídlo Evropské sdružení ekonomických zájmů Q FOR, které sdružuje a zastřešuje auditorské instituce všech zapojených zemí.

 

R

Realizační procesy

Procesy a činnosti organizace, které vytvářejí hodnotu pro zákazníka.

Recertifikační řízení

Zvláštní typ certifikačního řízení, jehož cílem je prodloužit platnost certifikátu na další období.

Rozvoj lidských zdrojů (RLZ)

(Human Resources Development - HRD) Antropocentricky orientovaný koncept personálního řízení přípravy člověka jako všestranně vzdělané a harmonicky rozvinuté osobnosti. Rozvoj člověka, který je schopen se realizovat činností, kterou vykonává na základě vlastního rozhodnutí a vlastních dispozic na jejich maximální úrovni. Podnik ve vlastním zájmu umožňuje rozvoj svých pracovníků až do úrovně jejich možností, umožňuje jim růst v souladu s jejich potenciálem. Součástí RLZ (HRD) je proto i kariérový management (career management), který se snaží o dosažení takového souladu, kdy se pracovník realizuje ve shodě s potřebami vlastními i potřebami podniku. Mění se nejen styl personálního řízení, ale i způsob podnikového vzdělávání. Nabízí se vzdělávání spojené s prací v podniku. Obsah vzdělávání se odvozuje od požadavků a objednávek zákazníků. Vzdělávání se většinou realizuje přímo na pracovišti.

Rozvoj vzdělávacích programů

Tímto je míněno institucionální zajištění a organizační uspořádání činností především výzkumného, vývojového a metodického charakteru, kterými je zaručeno, že nabízené vzdělávací programy budou reflektovat vývoj poznatků ve věcné oblasti, na kterou se programy vztahují a zároveň vývoj ve vzdělávacích postupech, kterými lze kvalifikaci získávat a dále rozvíjet a že bude zároveň respektován relevantní vývoj v evropském prostoru.

Řídící procesy

Procesy a činnosti organizace, které zabezpečují efektivní řízení všech činností v organizaci.

Řízení lidských zdrojů (ŘLZ)

Oblast řízení, která se zabývá pracovníky, jejich připraveností pro řešení cílů organizace (podniku) a jejich vztahy v rámci organizace (podniku) s cílem aktivního, participativního zapojení lidí a tím vytvoření podmínek pro uspokojování potřeb podniku i jednotlivce. Zabývá se člověkem v pracovním procesu, člověkem v systému řízení - jeho získáváním, formováním, využíváním jeho schopností, jeho vztahem k práci, ke spolupracovníkům, k nadřízeným, k podniku, jeho pracovním chováním i pracovními výsledky a v neposlední řadě i jeho rozvojem a jeho motivací a uspokojením z práce, formováním týmů, efektivním řízením lidí a mezilidskými vztahy. Hlavním cílem ŘLZ je vytváření souladu mezi počtem a strukturou pracovních míst a počtem a strukturou pracovníků. Cílem je úsilí o zařazení správného člověka na správné místo ve správný čas.

 

S

Standardizace vzdělávacích programů

Ta určuje, jakými znaky (atributy) musí být vzdělávací program charakterizován (popsán), aby bylo z uvedeného popisu zřejmé, zda naplňuje podmínky kvalitního vzdělávacího programu pro další profesní vzdělávání.

Strategie

Plán činností se stanovenou prioritou určených k dosažení hlavního či celkového cíle nebo k naplnění poslání.

Studijní podpora

(angl.: learner support) V distančním vzdělávání všechny služby, které jsou koncipovány tak, aby poskytovaly studujícím pomoc při studijních aktivitách. Může se mezi ně počítat i poradenství, konzultace, studijní manuály, knihovny, počítačová, resp. studijní střediska apod.

Studijní program

(angl.: curriculum - kurikulum) Uspořádání edukačních informací do uceleného vyučovacího systému.

Systém

Soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících prvků.

Systém managementu

Systém pro stanovení politiky a cílů a k dosažení těchto cílů.

Systém managementu kvality

Systém managementu pro vedení a řízení organizace pokud se týče kvality.

Systém vzdělávání dospělých

(angl: System of Adult Education) 1. Pod pojem "systém VD" zahrnujeme: a) soustavu všech institucí vzdělávání dospělých (státních, soukromých, církevních a jiných), vč. vzdělávání dospělých na školách, v podnicích a kulturně osvětových institucích; b) jejich fungování; c) všechny prostředky, které zajišťují realizaci; d) vazby mezi prvky systému; e) vnější vazby systému. 2. Vzdělávání dospělých v ČR nemá systémový charakter. V praxi tedy situace vypadá tak, že soustava institucí má velmi variabilní strukturu, fungování je podřízeno hře nabídky a poptávky, prostředky, které mají napomáhat realizaci (včetně legislativních a ekonomicky podpůrných), neexistují, vazby mezi prvky systému jsou víceméně náhodné a založeny na principu dobrovolné spolupráce. Vzhledem k tomu, že nelze hovořit o systému, nelze hodnotit ani jeho vnější vazby. Problém je i v tom, že přestože se ČR hlásí ke koncepci celoživotního učení, buduje školskou soustavu jako zcela izolovaný systém, aniž je sledována koncepce vzdělávacího systému s provázaností jeho prvků a subsystémů. K definovány systému VD by bylo nutno definovat místo a poslání všech jeho rozhodujícím prvků, mezi které především patří: stát, sociální partneři (odbory, svazy zaměstnanců), další partneři (svazy podnikatelů, profesní svazy), komory (hospodářské, obchodní, živnostenské, zemědělské), zvláštní instituce (fondy, nadace, společnosti, asociace, církve, politické strany atp.), vzdělávací instituce, podniky, zaměstnanci, nezaměstnaní, občané.

 

T

Technologie vzdělávání

Komplexní vědecká disciplína zabývající se obecně vyučovacím procesem ve všech druzích vzdělávání. Zabývá se zkoumáním i tvořivou aplikací nejvhodnějších forem, moderních metod, pomůcek a technických prostředků k dosažení vzdělávacích cílů. Přitom se využívá nejnovějších poznatků řady věd: pedagogiky, andragogiky, didaktiky, psychologie, ergonomie, ekonomie a řady technických disciplín.

Transfer učení

Přenos edukační (vzdělávací) informace, jehož podkladem je účelově a logicky uspořádaný soubor vědomostí a dovedností, které se mají pedagogickými prostředky přenést do vědomí účastníků vzdělávací akce. Zákonitosti transferu jsou v podstatě totožné se zákonitostmi osvojování.

Učební (výchovné) prostředky

Činitelé, kteří svojí aktivitou napomáhají k dosažení cíle, a faktory, který jsou k tomuto účelu využívány. Rozlišují se tyto kategorie učebních prostředků: - Instituce a organizace - Formy - Metody - Obsah výchovy a vzdělávání - Lidský faktor (vzdělavatel -vzdělávaný, vychovatel - vychovávaný).

Učební cíle

(angl.: educational objectives) Konkrétně formulovaná představa o formě chování studujícího nebo jeho dispozicích k určitému chování (schopnost, dovednost, kvalifikace) získaných díky výuce. Cíle tedy určují, co bude účastník schopen dělat na konci lekce nebo vzdělávacího programu. Aby cíle byly neformální, tedy funkční, musí splňovat 4 vlastnosti: KOMPLEXNOST KONZISTENTNOST KONTROLOVATELNOST PŘIMĚŘENOST.

Učební plán

Spojení logických částí tematických celků s časovými údaji potřebnými pro uskutečnění vzdělávacích záměrů. Předmětové poznatky se přenesením do učebních osnov a učebních plánů mění na učivo. Hodinová dotace jednotlivých celků musí zabezpečovat optimální zvládnutí obsahu vzdělávací akce.

Úplná kvalifikace

Odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně všechny pracovní činnosti v určitém povolání.

 

V

Validace

Potvrzení prostřednictvím poskytnutí objektivních důkazů, že požadavky na specifické zamýšlené použití nebo na specifickou aplikaci byly splněny (Podmínky použití pro validaci mohou být reálné nebo simulované).

Validace vzdělávacího/studijního programu

Testování, zda vzdělávací program odpovídá a je úspěšný v tom, co prohlašuje ve vymezení svých cílů.

Vlastník procesu

Osoba odpovědná za provádění a zlepšování procesu, případně za jeho navrhování, koordinaci a začlenění do organizace.

Výcvik

Jedná se u způsob vzdělávání (výuky) umožňující osvojení dovedností (intelektových, motorických a senzomotorických) až do úrovně žádoucích návyků a adekvátních postojů. Jde tedy o praktickou přípravu, výcvik ke schopnosti zvládnout určitou pracovní roli (pracovní činnost). V podstatě se tedy jedná o převádění vědomostí na úroveň dovedností, o výcvik v profesním chování.

Vyučovací jednotka programu

Ve většině případů se za vyučovací jednotku považuje vyučovací hodina, která trvá obvykle 45-50 minut. Kratší doba dělí přednášenou (předávanou) učební látku na příliš členěné sekvence, doba delší než 50 minut odporuje hygieně duševní práce a zásadám optimálního učení. Ve vzdělávání dospělých může být vyučovací jednotkou i výukový celek (ucelené penzum látky předávané v jednom celku) členěný přestávkami. Vyučovací jednotkou může být i modul.

Vyučovací principy

Zásady, při jejichž respektování lze dosáhnout optimální efektivnosti vyučovacího procesu. K základním vyučovacím principům patří tyto zásady (řazení je abecední, nikoliv podle významnosti): zásada aktivity, flexibility, individuálního přístupu, kreativity, náročnosti, názornosti, participativnosti, postupnosti (od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu, od známého k neznámému, od subjektivního k objektivnímu), přirozenosti, přístupnosti, vědeckosti, soustavnosti, trvalosti, výchovnosti, zpětné vazby a zásada spojování teorie s praxí. Ve vzdělávání dospělých jsou nejčastěji uváděny následující: participace (účast, zainteresovanost), opakování, věcnost (smysluplnost), přenos (bezprostřední aplikovatelnost, souvislost s požadavky zaměstnání) a zpětná vazba (ve smyslu informovanosti posluchače o jeho pokroku v učení).

Vyučovací proces (učební proces, vyučování)

(angl.: instruction, něm. Unterrichtung): Soustavná, cílevědomá a plánovitá činnost pedagoga (učitele, lektora), jeho jednotlivé aktivity a projevy chování, kterými navozuje, usměrňuje a realizuje poznávací proces a učební aktivitu studujícího. Základní význam zde má interakce lektor - posluchač.

Výklad

Metoda souvislého předávání informací, vysvětlování pojmů nebo ucelených částí učiva. Zahrnuje řadu vysvětlování a osvojení nových poznatků. Výklad ve většině případů tvoří základ přednášky.

Výuka dospělých

1. Synonymum pojmu vyučování (viz vyučovací proces). 2. Vzdělávací proces zahrnující kromě bezprostředního vyučování i cíle, obsah, prostředky a výsledky výuky. Je jednotou vyučování jako řídící činnosti učitele a učení a jako aktivní činnosti studujícího. Učitel zde vystupuje jako řídící subjekt, studující jako řízený objekt. Významná je v tomto vztahu zpětná vazba. Při absenci zpětné vazby se nejedná o výuku, ale o jednostranné předávání informací. Výuka probíhá nejen v interakci lektor - posluchač (žáci), ale i v interakci studující - studující a studující - kolektiv. Učební proces je realizovatelný jen tehdy, je-li tato interakce okamžitá (postexpoziční). Vzhledem k tomu, že u dospělých je při výuce významné pochopení problému ve všech jeho souvislostech a proces zapomínání je výraznější, účinnost odložené (dodatečné, retrospektivní) zpětné vazby klesá se čtvercem času.

Výukový (studijní) balík

Soubor studijních materiálů vztahujících se ke konkrétnímu programu, kurzu nebo modulu. Vzdělávací instituce pomocí těchto balíků obsahujících různé studijní opory "dávkuje" studujícím penzum nezbytné ke zvládnutí vzdělávacího programu jak obsahově, tak i přibližně časově.

Vzdělávací akce

Forma (konkrétní podoba) promyšleného, plánovitého a organizovaného vzdělávacího působení jednotlivců, skupin nebo institucí, jehož cílem je předávání edukační informace (vědomostí, dovedností, názorů a postojů). Tedy - všechny organizační formy vzdělávání, vč. samostudia.

Vzdělávací cíle

(angl.: aims) Myšlenková anticipace obecných výsledků vzdělávacích aktivit. Výpověď o tom, čeho chce učitel (lektor) dosáhnout. Vzhledem ke složitosti vzdělávacího procesu a problémovosti jeho výsledků jde převážně o celý soubor cílů (zpravidla věcně a hierarchicky strukturovaných). Naplnění vzdělávacích cílů zajišťují učební cíle.

Vzdělávací instituce

V kontextu modelu KVIS fyzická nebo právnická osoba poskytující služby v oblasti dalšího profesního vzdělávání, ať už se jedná o subjekt ziskový, neziskový nebo organizaci veřejného sektoru. Není-li v textu této Příručky modelu KVIS uvedeno jinak, zahrnuje tedy i školy všech stupňů, pokud poskytují v rámci svých činností také DPV, a rovněž útvary vzdělávání, které existují v subjektech s jiným předmětem činnosti než DPV a které poskytují vzdělávací služby nejen vlastním zaměstnancům, ale i jako placenou službu externím zákazníkům.

Vzdělávací subjekty

vzdělávání dospělých Instituce, zařízení, organizace Je možno je charakterizovat jednotně pouze společným cílem činnosti - vzděláváním. Jinak jde o soubor velice různorodý, pluralitní, diferencovaný. Mohou být ziskové i neziskové, školské i mimoškolské, státní i soukromé, mohou se zabývat vzděláváním různých stupňů, v různých formách, jejich působnost může být celoplošná, místní, regionální atd. Vzdělávacími subjekty mohou být jednotlivci, orgány, organizace a instituce, zejména: a) vzdělávací zařízení rezortů, podniků, organizací, družstev, odborů; b) státní rekvalifikační střediska; c) vzdělávací zařízení stavovských organizací a profesních svazů; d) samostatná vzdělávací zařízení; e) vzdělávací zařízení fyzických osob; f) politická a občanská sdružení a jejich vzdělávací zařízení; g) kulturně-výchovná zařízení; h) další organizace (výzkumné, poradenské, spolky, nadace, církve apod.) doplňující své hlavní činnosti aktivitami v oblasti vzdělávání dospělých.

Vzdělávací program

Organizovaný sled vzdělávacích akcí.

Vzdělávací projekt

Projekt zpracovaný na základě průzkumu potřeb specifického zákazníka (organizace) nebo zákazníků (trhu). Často aplikuje již existující okruh vzdělávacích programů s tím, že vybrané programy případně dále přizpůsobuje uvedeným potřebám.

Vzdělávací standardy

Definování úrovně znalostí (včetně jejich pochopení a schopnosti aplikace) a dovedností nutných pro zvládnutí určitého předmětu, ročníku, stupně školy; obligatorní požadavek na povinné zvládnutí určitého penza znalostí a dovedností k obdržení určité kvalifikace. Cíle odborného i dalšího profesního vzdělávání jsou odvozeny z profesních standardů. Standardy evaluační (výkonové) jsou standardy zkušebních požadavků (od cílových se odvozují a slouží k hodnocení výsledků vzdělávání).

Vzdělávaná osoba (learner)

Osoba, účastník vzdělávání.

Vzdělávaní

(angl.: education, něm.: Bildung) Proces uvědomělého a cílevědomého zprostředkování a aktivního utváření a osvojování soustavy vědeckých a technických vědomostí, intelektuálních a praktických dovedností a lidských zkušeností, utváření morálních rysů a osobitých zájmů. Prakticky lze tento proces diferencovat na vzdělávání jako činnost lektora a vzdělávání se jako činnost účastníka vzdělávacího procesu.

Vzdělávání dospělých

(angl.: adult education, něm.: Erwachsenenbildung) 1. Vzdělávací proces. Vzdělávání dospělých je obecný pojem pro vzdělávání dospělé populace a zahrnuje veškeré vzdělávací aktivity realizované jako řádné školské vzdělávání dospělých (získání stupně vzdělání) nebo jako další vzdělávání a vzdělávání seniorů. Proces cílevědomého a systematického zprostředkování, osvojování a upevňování schopností, znalostí, dovedností, návyků, hodnotových postojů i společenských forem jednání a chování osob, jež ukončily školní vzdělání a přípravu na povolání a vstoupily na trh práce. 2. Vzdělávací systém. Systém institucionálně organizovaných i individuálních (sebevzdělávacích) vzdělávacích aktivit, které nahrazují, doplňují, rozšiřují, inovují, mění nebo jinak obohacují počáteční vzdělání dospělých osob, které záměrně a intencionálně rozvíjejí své znalosti a dovednosti, hodnotové postoje, zájmy a jiné osobní a sociální kvality potřebné pro plnohodnotnou práci a plnění životních a společenských rolí. S jistým zjednodušením bývá pojem vzdělávání dospělých ztotožňován s pojmem další vzdělávání. Pojem nahradil do roku 1989 užívaný pojem "výchova a vzdělávání dospělých" s tím, že "výchova" je obsažena již v pojmu "vzdělávání". Zavedením zjednodušeného pojmu se odlišuje nový obsah vzdělávání dospělých zbavený ideologických deformací normalizačního procesu. Do jisté míry se tento pojem přibližuje anglickému "adult education", protože v angličtině jsou pojmy výchova i vzdělávání zahrnuty v pojmu "education" a navíc pojem adult education slouží pro teorii i praxi, protože pojem andragogika se v anglosaských zemích zatím nevžil.

Vzdělávání na pracovišti

Vzdělávání přímo v pracovním procesu, kdy si pracovník osvojuje svůj podíl práce v organizaci přímo na svém pracovišti, event. i na dalších pracovištích, která mají technologickou souvislost. Často bývá využíváno i při vzdělávání manažerů. Používanými formami bývá instruktáž při výkonu práce, koučování (coaching), mentoring, konzultace (counselling).

Vzdělávání v organizaci

(angl.: in-company training) Zahrnuje vzdělávací aktivity realizované přímo v podnicích (organizacích). Toto vzdělávání může mít podobu aktivit "vzdělávání na pracovišti" nebo "vzdělávání mimo pracoviště". Je pořádáno podnikem samotným (podnikovým vzdělávacím útvarem) nebo externí vzdělávací firmou přímo v podniku jako "kurzy na míru" spojené často s poradenstvím.

Vzděla(va)telnost dospělých

Schopnost učení dospělých (docilita) Míra dispozic dospělého zapojit se aktivně do vzdělávacího procesu. Podle výzkumů se vzdělavatelnost s věkem neztrácí, pouze modifikuje a strukturně mění. Modifikuje se schopnost učit se především v tom, že paměťová schopnost se transformuje z mechanické na logickou, mění se některé duševní i somatické schopnosti (rychlost je postupně nahrazována jistotou a přesností). Paměťově narůstá schopnost zapamatování abstraktních pojmů a obrazů. S věkem klesá lehkost učení, kapacita (množství zpracovatelných informací), trvanlivost (míra udržení informací v dlouhodobé paměti, může a nemusí klesat motivace, narůstá intenzita učení - odpovědnost přístupu, ochota studovat stimulovaná životními rolemi, vyššími sociálními potřebami (prestiž, uznání, sebeuspokojení, seberealizace). Na věkem podmíněné oslabení paměti existuje angl. zkratka AAMI - age associated memory impairment. Schopnost učit se je u dospělého ovlivňována především těmito faktory: - vůlí dospělého člověka, - uvědomělostí posluchače, - intelektem, - rychlostí osvojení si nových informací, - trvanlivostí učení. Nulla aetas ad discendum sera - na učení není nikdo starý.

Vzorový standard vzdělávacího programu

Vzorový standard vzdělávacího programu by měl obsahovat tyto součásti:
- Název vzdělávacího programu (vzdělávací akce)
- Organizátor a odborný garant VP
- Cíle VP
- Cílová skupina a kritéria pro výběr účastníků
- Obsah VP
- Formy a metody výuky
- Způsob ukončení
- Lektoři
- Materiální a technické zabezpečení
- Rozpočet

 

Z

Zainteresované strany

Osoby nebo skupiny osob mající zájem na výkonnosti nebo úspěchu organizace, např. zákazníci, občané, zaměstnanci, společnost, média, dodavatelé, podnikatelé. Zainteresovanou stranou může být také sama organizace nebo její část. Všechny zainteresované strany nemají stejné postavení.

Základní vzdělávání dospělých

1. (angl.: adult basic education - ABE) Kurzy zaměřené na odstranění negramotnosti, včetně negramotnosti funkční (viz funkční gramotnost). Patří sem i různé sociální programy, programy k občanské zodpovědnosti a programy orientované na dělníky s nízkým vzděláním, které jim brání v uplatnění na trhu práce. U nás se zatím pojem nevžil. 2. Studium v kurzech s denní výukou pro získání základního vzdělání, organizované v základních nebo středních školách. Takovéto studium je ošetřeno vyhláškou MŠMT č. 318/1995 Sb. a pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění se považuje za řádné studium. Zkouška, zkoušení (examinace) Diagnostika, kterou se ověřuje kvalita, rozsah, stupeň zvládnutí a schopnost aplikace vzdělávacího obsahu.

Zkratky

CAF

Common Assessment Framework

CQAF

Common Quality Assurance Framework

ČIA

Český institut pro akreditaci

DPV

Další profesní vzdělávání

EFQM

European Foundation for Quality Management

ISO

International Standardization Organization

MPA

Metodický pokyn pro akreditaci

SMART

Specific, Measurable, Achievable, Realistic, Timed

VI

Vzdělávací instituce

Pojmenování pracovníků ve vzdělavatelské oblasti:

andragog - je pojem velmi obecný a může zahrnovat všechny pracovníky, působící v oblasti andragogiky - učitele, ale i žáky andragogiky, praktiky i pracovníky z oblasti teorie;

edukátor - málo frekventované pojmenování pro vzdělavatele dospělých;

facilitátor - pojem je odvozen od substantiva facilitace - usnadnění; ovlivňování vnitřních i vnějších podmínek pro optimální průběh učebního a vzdělávacího procesu a usměrňování psychických procesů, především motivace, výkonnosti, apod.;

instruktor - odborný poradce, odborný vedoucí, který vede teoretickou, ale především praktickou přípravu v určitém oboru.;

konzultant - poradce, odborník, který v určitém oboru (předmětu, obsahu) může poradit, dát vysvětlení, návod ke studiu, sdělit své odborné stanovisko v různých konkrétních otázkách;

kouč - vzdělavatel v dalším vzdělávání, zabývající se vzdělávaným (vychovávaným) přímo na jeho pracovišti. Vzdělávání je prováděno průběžně (permanentně) při pracovním výkonu formou usměrňování činnosti vzdělávaného určeným koučem (liniový manažer, technik, mistr, přední dělník). Výhodou je, že školený pracovník je soustavně informován o hodnocení své činnosti, bezprostředně spolupracuje se školitelem, vzdělávání je individuální, většinou cílené podle určené kariérové dráhy. Nevýhodou je, že vzdělávání probíhá pod tlakem pracovních úkolů, proto často není systematické a chybí mu teoretické zdůvodnění; jeho obsah není dán obecným zaměřením ale momentálně řešenými úkoly, které pro danou profesi (pracovní zaměření) nemusí být typické a tudíž nezahrnují profesi v celé šíři; v poslední době se pojem kouč se používá i při vzdělávání pomocí Internetu, kde by pravděpodobně byl vhodnější pojem tutor;

mentor - (Mentor byl vychovatelem Odysseova syna Telemacha) - rádce, poradce, školitel, který pracuje se školeným na pracovišti. V rámci mentoringu svému svěřenci radí, motivuje jej, usměrňuje a předává mu své zkušenosti. Mentoring spočívá v dlouhodobé spolupráci mentora s pracovníkem. Mentora si často školený volí, určuje si i způsob a frekvenci spolupráce. Jedná se o individualizované a velmi neformální vzdělávání;

moderátor- vzdělavatel ve vzdělávání dospělých (dále jen VD), který pracuje moderační metodou - komplexně pojatou interaktivní metodou skupinového vyučování. Moderační metoda je postavena na principu týmové práce, aktivního zapojení všech zúčastněných, sdělování informace pomocí názorné vizualizace a za podpory moderačních pomůcek a kombinace (střídání) různých učebních metod. Optimalizuje skupinovou práci ve všech vzdělávacích formách - ve výuce, seminářích, workshopech, konferencích, apod.

trenér - pracovník ve VD, zabývající se specifickými metodami, zaměřenými na praktické osvojování dovedností. Zabývá se takovým způsobem vzdělávání (výuky), umožňující osvojení dovedností (intelektových, motorických a senzomotorických) až do úrovně žádoucích návyků a adekvátních postojů, norem chování a jednání. Jde tedy o praktickou přípravu, výcvik ke schopnosti zvládnout určitou pracovní roli (pracovní činnost). V podstatě se tedy jedná o převádění vědomostí na úroveň dovedností, o výcvik v profesním chování.

tutor - původně byl pojem používán pro vysokoškolské pedagogický pracovníky, kteří řídili individuálně nebo v malé skupině přípravu studentů, často v průběhu celého ročníku nebo celého studia (používalo se především v britském vysokoškolském systému). Dnes je pojem používán pro poradce, pomocníka studenta především v distančním vzdělávání, který pracuje individuálně se studentem (ev. malou skupinou), orientuje jeho studijní cestu, je k dispozici jako konzultant, vyhodnocuje písemné projevy studenta, kontrolní a zkušební otázky, hodnotí jeho úspěšnost, pomáhá při přípravě na zkoušky, poskytuje studentovi zpětnou vazbu v mnoha významech, motivuje jej k dalšímu studiu.

učitel dospělých - nepřesně používaný název pro vzdělavatele dospělých, někdy i pro lektora.