Zpráva ze stáže v Německu

Jako student stavební fakulty ČVUT v Praze jsem se zúčastnil tříměsíční stáže v německé firmě L. Weiss GmbH, Göppingen. Stáž byla podpořena z projektu Leonardo da Vinci Západočeské univerzity, v němž ČVUT bylo vysílající organizací.

Pokud jde o papírové formality, ty za mě vyřídily vysílající a zprostředkující organizace. Jelikož se jednalo o stáž v rámci programu EU, nepotřeboval jsem mít opravdové pracovní povolení v ruce, ale zprostředkující organizace mi zajistila výjimku z pracovního povolení. A od vysílající organizace jsem dostal prohlášení, že jsem na stáži, která trvá od do, že se uskutečňuje v rámci programu Leonardo da Vinci (mimochodem tento program je v cizině hodně známý a uznávaný). Ovšem bylo nutné se nahlásit v místě pobytu. Já se nahlašoval na radnici. Pojištění jsem uzavřel v ČR u VZP. Jednalo se o cestovní pojištění (pobyt v zahraničí), pojištění za náhradu škod (kdybych jim tam něco nechtíc poničil) a zdravotní pojištění (léčebné výlohy, úraz, repatriace).

Po celou dobu stáže jsem byl na stavbě nového zemského výstaviště spolkové země Baden-Württemberg u Stuttgartu. Je to v současnosti největší staveniště v Německu a podle toho tam také všechno vypadá. Namátkou, kde jinde byste našli několikapatrový most přes dálnici sloužící jako parkoviště pro 4000 aut? Nebudu dále rozvádět celou stavbu, vše zajímavé je na adrese www.landesmesse.de. Práci, kterou jsem vykonával, lze rozdělit do tří skupin podle délky pobytu na stavbě po mém nástupu. Po příjezdu jsem pracoval na výkazech výztuže a dělal více drobnějších úkolů. Později jsem navrhoval bednění na stavbu vstupního objektu celého výstaviště. Nikdy jsem nic podobného nedělal, ovšem práce to byla velice zajímavá, zvláště když jsem si pak mohl můj výtvor prohlédnou na místě, než do něj začnou lít beton. Nakonec jsem byl v oddělení, kde se prováděla stavební bilance, tedy počítalo se, co se už postavilo a kolik dostane firma zaplaceno. Vztah investor – zhotovitel je zde striktně veden přes osobu stavebního dozoru, která musí vše schválit a podepsat, jinak firma nedostane nic zaplaceno. Teoretická příprava stavby i její bilance v reálném prostředí staveniště byla opravdu skvělá kombinace a častý pobyt na staveništi dělal celou stáž rozhodně ještě zajímavější. Obecně platí, že čím déle jsem na stavbě byl, tím méně jsem pociťoval (a snad i potřeboval) nějaký dozor nad mou prací a postupně tak má práce zcela zapadla do kompaktního celku.

Do práce jsem totiž dojížděl denně zhruba 50 km tam a 50 km zpět a každý den se pracovalo déle, než byla pracovní doba. Pracovní tempo bylo vysoké. Lidé si práce váží a jsou ochotni za ní denně cestovat značné vzdálenosti. Zkrátka během pracovního týdne jenom pracují a o víkendech dělají vše ostatní. Musím napsat, že jsem v pracovní době (tedy přes všední dny) neviděl žádného zaměstnance bloudit na internetu nebo si vyřizovat emailovou korespondenci. Nikdo na to neměl čas a ani na to nejsou zvyklí. V práci prostě makají a soukromé věci nechávají na doma. Také si skoro vůbec neposílají SMS a ty přihlouplé e-maily s různými fotomontážemi a vtipy. Pracovní morálka byla opravdu příkladná a to bez toho, aby nad lidmi někdo stál a dohlížel na ně, zkrátka morálka jak řemen z Mercedesu.

Samozřejmě že jsem v průběhu stáže několikrát potřebovat něco nutně zařídit či zjistit. Ale vše se po vzájemné domluvě vždy vyřešilo velice snadno. Stačilo nadhodit problém a všichni jakoby ho chtěli řešit se mnou. Tedy má jediná rada je obsažena v krásném českém přísloví: "Líná huba, holé neštěstí".