Změny zaměstnanosti a trhu práce

Vývoj zaměstnanosti

Vývoj zaměstnanosti v České republice byl v roce 2006 příznivý a tento trend pokračoval i v I. pololetí roku 2007. Je všeobecně známo, že pokud se daří ekonomice, je i využití lidských zdrojů podstatně intenzivnější. Růst zaměstnanosti se projevil především ve skupině zaměstnanců, jejichž počet překonal hranici 4 mil. osob. Zároveň vzrostl i počet podnikatelů, především těch, kteří podnikají se svými zaměstnanci, a to na počet 779,2 tis. osob v roce 2006. Zaměstnanost v jednotlivých sektorech se v roce 2006 vyvíjela tak, že se potvrdil trvalý pokles zaměstnanosti v primárním sektoru na 3,8 %. Podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru vzrostl na 39,9 % celkové zaměstnanosti především díky výraznému nárůstu zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. Odvětví stavebnictví naopak zaznamenalo pokles zaměstnanosti o 22,2 tisíce zaměstnaných osob. Jako určitý varující signál se jeví skutečnost, že zaměstnanost sekundárního sektoru v ČR v mezinárodním srovnání představuje nejvyšší hodnotu ze všech států EU (viz zpráva MPSV ČR). V terciárním sektoru dosáhla zaměstnanost 56,3 %, což je určitě pozitivní jev.

Vývoj nezaměstnanosti

Obecná míra nezaměstnanosti se pohybuje v tomto období mezi 7-8 % a její úroveň je nejnižší od roku 1998. Vedle poklesu počtu registrovaných uchazečů o zaměstnání dochází k dalšímu nárůstu hlášených volných pracovních míst v rozsahu cca 100 tisíc. Z této příznivé situace na trhu práce logicky vyplývá, že i sledované rizikové skupiny nezaměstnaných obyvatel zaznamenávají spíše pozitivní vývoj. Jako jeden z příkladů lze uvést absolutní pokles počtu osob se zdravotním postižením, snížil se podíl osob mladších 25 let, ale i osob starších 50 let, mírně poklesl počet dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 12 měsíců).

Trh práce a veřejné služby zaměstnanosti

Celková sociálně-ekonomická situace naší společnosti vychází i z potřeby nutných sociálních a jiných reforem. Naše členství v EU si je vynucuje, a tak i přijatá opatření v Národním programu reforem zasahují, a budou i v nejbližším období ovlivňovat, situaci na trhu práce v ČR. To vyžaduje pružnou reakci na měnící se podmínky i ze strany státní správy ve směru zvýšení rozsahu a kvality veřejných služeb zaměstnanosti. Příznivý vývoj na trhu práce tomuto záměru nahrává a je třeba jej nepromarnit. Uspokojení s vývojem zaměstnanosti a nevyužití této situace pro přípravu nových opatření a nástrojů prevenční státní politiky zaměstnanosti by bylo velmi krátkozraké. Samotný vývoj sektorové zaměstnanosti v ČR naznačuje, že bude velmi citlivá na změny podmínek na zahraničních trzích. Je tedy nutné se na to v tomto příznivém období připravit, abychom byli schopni reagovat účinnými programy na výkyvy v nabídce a poptávce po kvalifikované pracovní síle.

Některé současné aspekty trhu práce

Reforma veřejných financí by neměla znamenat omezování rozvoje proaktivní politiky zaměstnanosti (APZ), a to nejen co do rozsahu finančních prostředků, ale i počtu opatření na podporu zaměstnanosti. Určitě je správná úvaha posílit financování i ze zdrojů EU, tedy strukturálních fondů, především pak Evropského sociálního fondu (ESF). To by měla být i příležitost pro zavedení dalších nástrojů APZ podobných těm, jaké se využívají i v jiných zemích. Pro český trh práce jsou typické regionální rozdíly, a proto i soubor nástrojů a opatření (programů a projektů) by mohl být využíván diferencovaně dle regionální situace a menší počet nástrojů by mohl mít plošný (národní) charakter.

Současný tlak podnikatelské sféry na obsazování volných pracovních míst zejména zahraničními pracovníky je třeba uvážlivě vyhodnocovat a hledat kompromis v opatřeních zjednodušujících přijímání a povolování pracovní činnosti cizinců. Naproti tomu je nutné vyvinout a realizovat opatření na přípravu a umísťování vlastních nezaměstnaných občanů. Pilotní projekty zahraniční zaměstnanosti jsou jistě záslužné, nicméně přiměřená reakce bude nezbytná v co nejkratším čase. K 31. 12. 2006 bylo v ČR zaměstnáno (v postavení zaměstnanců) 185,1 tis. cizích státních příslušníků a dynamika nárůstu je velmi rychlá: v roce 2005 činil vzrůst 40,5 %, v roce 2006 22,2 % a rychlé tempo pokračuje i v roce 2007.

Pozvolna se uplatňující proces individuálního přístupu k nezaměstnaným klientům úřadů práce je žádoucí, protože zejména dlouhodobě nezaměstnaní potřebují zvláštní přístupy a péči (specifické programy). Totéž platí i u ostatních rizikových skupin. Takovýto proces vyžaduje podstatně vyšší finanční nároky než u běžného klienta úřadu práce. Dosavadní zkušenosti ale naznačují, že v tomto procesu dochází ke značné nehospodárnosti, a to především z důvodu neplnění závazků klienty, předčasného ukončení procesu přípravy ze strany klientů a podobně. Jedním z východisek je hledání nové metody práce s těmito cílovými skupinami, což je obvyklé i v dalších zemích EU, např. dle principu podpory a vymahatelnosti, kdy si klient musí být vědom postihu při nerespektování smluvních závazků.

Podpora konkurenceschopnosti a adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů je jednou z rozhodujících cest k udržení a zvýšení zaměstnanosti podporované programy EU. Jde však o to, aby tato pomoc byla efektivní a skutečně prospívala těm, kterým je určena, a ne pouze těm, kteří tento proces zprostředkovávají, a tím si udržují vlastní dosti finančně náročnou existenci. Proto nehleďme na cílovou skupinu "zaměstnanci a zaměstnavatelé" již od začátku podezíravě z obavy, že dojde k narušení konkurenčního prostředí při stanovení pravidel realizace těchto projektů, a přehodnoťme různé dosavadní (i neosvědčené) principy (např. délku udržitelnosti pracovních míst, rozsah veřejné podpory, četnost doprovodných opatření a podobně.) Neodrazujme zájem těch podnikatelů (zaměstnavatelů), kteří tuto pomoc skutečně potřebují, a nenahrávejme těm, kteří se na tomto procesu pouze přiživují.

Globalizace celkově přispívá k ekonomickému růstu a zaměstnanosti, avšak změny, které s sebou nese, rovněž vyžadují rychlou reakci podniků a jejich pracovníků. Zaměstnanost v EU se zvyšuje a nezaměstnanost neustále klesá. I když lze v současné době stavět na pozitivních výsledcích, je stále ještě v letošním roce v Evropské unii 17 milionů nezaměstnaných a přetrvávají problémy především v oblasti dlouhodobé nezaměstnanosti skupin obtížně umístitelných na trhu práce. Tato situace vyžaduje flexibilnější pracovní trh kombinovaný s určitou úrovní jistoty a stability, který bude schopen reagovat na nové potřeby všech zainteresovaných subjektů, především zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Tento integrovaný přístup, označovaný jako flexicurita, se snaží vytvářet prostředí, v němž se mohou jistota a flexibilita vzájemně posilovat. Flexicurita se tak v blízké budoucnosti může stát účinným nástrojem k dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie - zejména z pohledu vytvoření většího počtu nových a lepších pracovních míst při současné modernizaci evropských modelů veřejných služeb zaměstnanosti, fungujících na harmonické spolupráci se sociálními partnery.

K tomu, aby trh práce v ČR flexibilně a efektivně fungoval, musí mít i odpovídající úroveň systému veřejných služeb zaměstnanosti. Hospodárnost tohoto systému je závislá na jeho výkonnosti. Nelze nadále počítat s tím, že současné úřady práce budou rozšiřovat své služby a zároveň pro jejich zabezpečování zvyšovat počty odborných pracovníků. Již z názvu veřejné služby je zřejmé, že jde o servis obyvatelstvu na jedné straně a zaměstnavatelskému sektoru na straně druhé. Východiskem pro řešení situace v ČR je vytvořit takový model služeb zaměstnanosti, který by byl schopen v rámci formalizovaných vztahů a současně v kombinaci s outsourcingem spolupracovat s řadou dalších odborných, státních i nestátních institucí jak na centrální, tak na regionální úrovni. Proto vznikl námět, později i cíl, navrhnout takovýto model, který je výstupem projektu nazvaného Institut trhu práce – podpůrný systém služeb zaměstnanosti, realizovaného v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů 2004 – 2006.