Rozhovor Pro Futura s viceprezidentem Hospodářské komory České republiky RNDr. Zdeňkem Somrem nad vládou nedávno schválenou Strategií celoživotního učení ČR

Pane viceprezidente, kde jsou z Vašeho pohledu největší nedostatky z hlediska celoživotního učení v současné době u nás?

Nedostatky, nebo chcete-li mezery v této oblasti jsou dle mého názoru dosti závažné a právě Strategie, o které hovoříme, má velmi významnou měrou přispět k jejich postupnému odstraňování. Za prvé je tu chronický problém, že školy učí spoustu znalostí z různých oborů, které ale současný trh práce buď nepotřebuje nebo je potřebuje jinak zaměřené. Tento rozpor má za následek neúčelné vynakládání finančních prostředků i lidského úsilí a v konečném důsledku znamená další snižování konkurenceschopnosti českých lidí na trhu práce a je brzdou dalšího rozvoje naší společnosti. Dalším nedostatkem je to, že stát de facto nemá po ruce standardy pro kvalitativní kontrolu využívání veřejných peněz, vynakládaných na zvyšování kvalifikace lidí. Nemá možnost, jak například objektivně a jednotně posoudit kvalitu různých rekvalifikačních kurzů nabízených na různých místech různými vzdělávacími organizacemi. Dochází tak k tomu, že stejně pojmenované kvalifikace zdaleka neznamenají, že jejich nositeli umějí totéž nebo že mají alespoň srovnatelnou úroveň znalostí. Typickým příkladem jsou lidé s kvalifikací v informačních technologiích, kde se často stává, že zaměstnavatel po přijetí „kvalifikovaného“ zaměstnance záhy zjistí, že dotyčný neovládá základní počítačové dovednosti, takže ho musí propustit a může začít hledat znovu.

Nabízí se tedy otázka, co očekáváte od zavedení Strategie celoživotního učení?

Musí následovat série provázaných akcí, které pomohou zmiňované problémy odstranit. První blok opatření vyplývá z toho, že od 1. srpna letošního roku nabyl účinnosti zákon 179/2006 o uznávání výsledků dalšího vzdělání, který zavádí Národní soustavu kvalifikací. Tento zákon by měl umožnit, aby do Národní soustavy povolání mohla být nadále zapsána pouze ta povolání, po která existuje na trhu práce poptávka. Zároveň s tím vznikají v jednotlivých oborech Sektorové rady, které by měly působit jako jakýsi filtr zaručující, že do soustavy povolání se dostanou jen povolání, po kterých je reálná poptávka a která splňují národní kvalifikační standardy. Tato opatření by nám měla zaručit, že nebudeme vynakládat peníze na kvalifikace a profese, které nejsou v Národní soustavě povolání a které nemají stanovený svůj kvalifikační standard. To dále umožní zaměstnavatelům aktuálně a spolehlivě ověřovat kvalifikaci potenciálního zaměstnance. Uchazeči o zaměstnání by tento systém měl zase usnadnit uznání jeho kvalifikace, ať už v ČR nebo v jiné členské země EU. Týká se to i ověřování kvalifikace u tzv. druhých kariér. Překotný vývoj technologií a vědění v našem současném světě vede totiž často k tomu, že člověk mění i několikrát za život oblast svého pracovního působení. Nabývá přitom nové a nové dovednosti a znalosti, které se nenaučil ve škole a na které tak zvaně "nemá papír". A jde nám o to, aby existovala v praxi možnost, jak tyto nově nabyté znalosti ověřit a prokázat a umožnit takto kvalifikovanému člověku zastávat odpovídající zaměstnání a využívat jeho osobní know-how. Strategie celoživotního učení chápe Národní soustavu kvalifikací jako živý organismus, kde se popis a standardy pro jednotlivé profese budou průběžně aktualizovat podle toho, jak se budou měnit potřeby na trhu práce.
Za klíčové atributy Strategie v oblasti počátečního vzdělávání pokládám také rovnost příležitostí a prostupnost mezi studijními programy. To by mělo umožnit, aby žáci a studenti mohli plynule přecházet z jednoho oboru do druhého podle svých individuálních potřeb a schopností, nebo aby mohli pružně reagovat na měnící se poptávku na pracovním trhu a nalézat lepší uplatnění. Očekávám tedy, že Strategie zpřehlední celé prostředí dalšího vzdělávaní v ČR.

Podle Vás tedy odpovídá Strategie potřebám dalšího vzdělávání v ČR?

Jistě ode mě neočekáváte zápornou odpověď, když jsem vedl řešitelský kolektiv odborníků, kteří Strategii zpracoval. Ale teď vážně – během přípravy tohoto dokumentu jsme absolvovali nejširší připomínkové řízení, jaký jsem za svou profesní kariéru zažil u materiálu určeného ke schválení vládou. Všichni ti, kteří mohli mít připomínky ke Strategii, byli osloveni a valná většina z nich také své připomínky vyjádřila. Tyto podněty pak byly zohledněny při přípravě finální verze Strategie. Podařilo se tak předložit koncepci na základě velmi širokého konsensu a bez rozporu. Ano, jsem přesvědčen, že Strategie celoživotního učení je kvalitně zpracovaným rámcem, který bude pro vládu vodítkem při realizaci reforem v oblasti vzdělávání. A myslím si, že tuto Strategii budeme moci uplatňovat nejen do roku 2015, kdy končí nové programové období EU, ale i v delší budoucnosti.

Následným a stěžejním krokem je vlastní implementace Strategie, jak se na tomto procesu bude Hospodářská komora podílet?

Předpokládám, že velmi výrazně. Hospodářská komora ČR sdružuje nejvíce profesních organizací, je proto logické, že by se měla stát největším tvůrcem kvalifikačních standardů a hlavní autorizovanou institucí pro vydávání vzdělávacích certifikátů v rámci Národní soustavy povolání. Počítáme přitom s další intenzivní spoluprací s Národním vzdělávacím fondem i s Národním ústavem odborného vzdělávání. Naší společnou snahou přitom bude vytvořit co nejlepší systém standardů pro jednotlivé kvalifikace. Hlavní úkol spočívá nyní v tom, aby resorty v nejbližších měsících zpracovaly své implementační plány, přičemž velmi důležitá bude spolupráce mezi samotnými resorty, kraji, zaměstnavateli, odbory a vzdělavateli. Jejich provázanost bych přirovnal k výrobě fotbalového míče, který musí být dobře sešit, aby se s ním dalo hrát. Pokud kterýkoli steh povolí, míč splaskne a hrát s ním nepůjde. Věřím ale, že implementační fáze Strategie celoživotního učení se podaří dobře zvládnout. Je to v zájmu všech hráčů.