Důvěřujeme klientovi? Zpráva o disputaci na katedře sociální práce

Jedním ze záměrů projektu Inovace studijního programu Katedry sociální práce při FFUK je rozšíření diskusního fóra katedry. K tomu by měly přispět kromě velkých a menších konferencí také disputace. Jejich cílem je vrátit se ke kořenům akademické diskuse na akademické půdě a vytvořit pro studenty příležitost k setkání s jejich učiteli a případnými hosty v diskusi, v níž jsou si její účastníci rovni a kde je jejich cílem objevovat a prozkoumávat společný odborný prostor.

V rámci projektu se uskutečnily již celkem dvě disputace. První byla určena tématu sebevědomí a sebeurčení sociálního pracovníka. Téma druhé disputace (1. března 2007 v areálu UK v Jinonicích) vyvstalo z občasných diskusních klání pedagogů samotných.

Jak disputace probíhala a k čemu diskutující došli: Hlavními aktéry diskuse byli učitelé katedry PhDr. Daniela Vodáčková, psycholožka, pracující mj. v oblasti psychoterapie a krizové intervence, hájící ANO – klientovi můžeme důvěřovat, a PhDr. Kazimír Večerka, sociolog, pracující v oblasti penitenciární a postpenitenciární péče, hájící NE – klientovi ne vždy důvěřujeme.

Diskusi řídila a rovnováhu v auditoriu udržovala PhDr. Olga Havránková.

Nejdříve hlavní diskutéři v úvodním vstupu představili svá východiska, která dokumentovali na kazuistikách. Jako hlavní argumenty a protiargumenty uváděli:
ANO: Klient nese odpovědnost za svůj život, je schopen rozlišovat, co od pracovníka, v daném případě psychoterapeuta nebo krizového pracovníka, potřebuje. Nelze prožívat nepravdivě, klient nese odpovědnost za to, co odborníkovi sám řekne. Odborník nemusí posuzovat, co je pravda, zisky klienta odpovídají jeho vkladům.
NE: Prvním krokem pracovníka zabývajícím se odsouzenými může být snaha důvěřovat jejich verzi a jejich emocím. Druhým krokem zpravidla bývá ověření. Někdy klient neříká pravdu, protože špatně interpretuje své okolí, ale někdy pravdu neříká vědomě a jeho motivace k tomu je různorodá. Role odborníka spočívá i v tom, že umí posoudit, co je pravděpodobné.

Co přinesla diskuse posluchačstva: doc. Matoušek: "Sociální pracovník sedí na velmi rozmanitých židlích – od té pozice, kdy se nemusí otázkou pravdy zabývat – zákazníkem je klient, po druhý extrém – zákazníkem je stát. To je např. pozice sociálního pracovníka na OSPODu. Pracovník se navíc pohybuje ve třech typech norem, těch, které si přináší z vlastní rodiny, norem naučených ze školy či daného pracoviště a dále norem pocházejících z rodiny klienta. Oba hlavní diskutující zaujímají polaritní pozice na dané škále." Dr. Tomešová: "Slovo důvěra je též možné nahradit slovy přijetí a respekt." Studenti: "Důležité je rovněž, zda může klient důvěřovat pracovníkovi." ... "Důvěřovat klientovi může být důležitým nástrojem pracovníka stejně jako jindy a v jiném případě nedůvěřovat."