č. 3/červenec 2006

OBSAH

PDF verze 

ARCHÍV STARŠÍCH ČÍSEL

Zpráva ze stáže Academia

Academia je projekt evropských stáží pro profesní a výchovné poradce, který je realizován v rámci programu Leonardo da Vinci. Profesní a výchovní poradci během týdenní studijní návštěvy v zahraničí nahlédnou do poradenských a vzdělávacích systémů jednotlivých zemí. Národní informační středisko pro poradenství pořádá již několik let tyto stáže v České republice. Eva Kristine Jentoft z Norska napsala, jak svůj pobyt v Praze viděla ona, očima cizince.

Nejdříve bych ráda podotkla, že si vážím možnosti jet do Prahy a reprezentovat Norsko. Byla to jedinečná zkušenost, která ve mně zanechala spoustu dojmů a pocitů. Stáže se zúčastnilo 15 poradců z devíti zemí (Velká Británie, Finsko, Francie, Estonsko, Německo, Itálie, Španělsko, Řecko a Norsko). Účastníci měli různé vzdělání, někteří vystudovali učitelství, jiní psychologii nebo poradenství. Polovina pracovala jako výchovní poradci a druhá jako poradci na úřadech práce. Společné jsme ale měli jedno – snahu poradit, pomoci a poskytnout informace o práci, vzdělávání a profesních možnostech.

Účastníci stáže Academia v Brně

Stáž začala v pondělí, kdy nám byl představen vzdělávací systém České republiky. Od norského se hodně liší, je velmi složitý a stěží pochopitelný, možná proto, že k jednomu cíli vede tolik různých cest. Těžko říct, jestli je český systém lepší než náš, záleží na úhlu pohledu.

Odpoledne jsme naopak my účastníci umožnili nahlédnout do vzdělávacích a poradenských služeb ve svých zemích. Docela jsem se zapotila, když jsem sledovala všechny rozdíly i podobnosti v prezentovaných systémech. Nejzajímavější pro mě ale bylo zjištění, že jsme si všichni podobní, pokud jde o naše myšlení a vztahy ke „klientům“, i přes někdy výrazně jiné organizační struktury (např. ve Velké Británii jsou všechny poradenské služby v oblasti trhu práce privatizovány).

Během týdne jsme navštívili různé instituce, v Centru pro studium vysokého školství jsme měli seminář první den. V Národním ústavu odborného vzdělávání nám nastínili řízení a rozvoj kariérového poradenství ve školách a na úřadech práce. Seznámili jsme se i se střední odbornou školou a učilištěm, kde žáci absolvují teoretickou a praktickou výuku přímo ve škole. Úzká spolupráce školy s Toyotou umožňuje vychovávat kvalifi kované automechaniky. V rámci pobytu jsme zamířili i mimo Prahu, a to do druhého největšího města v ČR, do Brna. Na programu byla Masarykova univerzita a úřad práce. Pro mě tato návštěva byla hodně zajímavá, protože pracuji v Norských službách zaměstnanosti. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že na počátku devadesátých let byla nezaměstnanost v České republice nízká. Od té doby ale neustále rostla a zaměstnanci úřadů práce strávili více času řešením podpory v nezaměstnanosti než poradenstvím. Tento rys se snaží Česká republika změnit i díky zkušenostem z jiných zemí Evropské unie.

Služby nabízené nezaměstnaným se moc neliší od těch v Norsku. U nás ale hraje výpočetní technika v poskytování služeb důležitou roli, a proto mě v České republice zarazilo, že jsou propojeny pouze databáze nabídek pracovních míst, ale ne databáze klientů. Pozitivně hodnotím, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí snaží tento nedostatek odstranit. Pokud jsem to pochopila správně, z fi nančních důvodů je problém zvýšit počet zaměstnanců na úřadech práce. Obdivuji proto české kolegy, že zvládají velký nápor práce, přestože počet klientů mnohdy převyšuje jejich kapacitní možnosti.

Stáž v České republice byla velmi zajímavá. Nemůžu říct, že vše využiji ve své praxi, ale dozvěděla jsem se o možnostech a hledání zkušeností, o pochopení a trpělivosti. Uvědomila jsem si mnohem lépe svoje schopnosti, protože jsme strávili dost času výměnou názorů a zkušeností s ostatními účastníky. Uvědomila jsem si také, že my v Norsku jsme na tom dobře, přestože některé věci by samozřejmě mohly být lepší. Tato myšlenka mě vždycky uklidní, když se nad obzorem stahují mračna.