Formální vzdělávání dospělých - výsledky průzkumu

Tým rozvoje lidských zdrojů (RLZ) při NVF se podílí jako partner, zastupující ČR, na 5-letém mezinárodním výzkumném projektu zaměřeném na problematiku vzdělávání dospělých v systému celoživotního vzdělávání Towards a Lifelong Learning Society in Europe: The Contribution of the Education System – LLL2010 (volně přeloženo - Směrem k celoživotně se učící společnosti v Evropě: přínos vzdělávacího systému). Projekt začal v r. 2005 a bude ukončen v r. 2010. Výstupem projektu bude strategie celoživotního vzdělávání dospělých pro Evropu, posílení spolupráce a infrastruktury pro mezinárodní a interdisciplinární výzkum v oblasti celoživotního vzdělávání. Projekt rozšíří a zlepší stávající mezinárodní statistiky o dospělých v celoživotním vzdělávání, o vzdělavatelích a zaměstnavatelích.

V projektu je zapojeno 13 partnerů (univerzity, neziskové organizace a komerční firmy) zaměřených na výzkum v oblasti celoživotního vzdělávání z Estonska, Litvy, Bulharska, Maďarska, Slovinska, Rakouska, Belgie, Velké Británie, Skotska, Irska, Norska, Ruské federace a České republiky. V roce 2007 tým RLZ provedl v rámci projektu průzkum, zaměřený na postoje, motivaci, bariéry dospělých ve vztahu k jejich účasti na dalším vzdělávání v ČR. Tento výzkum je koncipován jako mezinárodní a jeho hlavní přínos je v možnosti mezinárodního srovnání situace u nás se situací v ostatních zúčastněných zemích. Toto srovnání bude ovšem možné až po zpracování celého mezinárodního souboru, které lze očekávat v druhé polovině roku 2009. V tomto článku přinášíme dílčí poznatky průzkumu v podmínkách České republiky.

Statistiky ukazují, že podíl dospělých, zapojených do dalšího vzdělávání, dlouhodobě kolísá mezi 5 – 6 % (Ročenka konkurenceschopnosti 2008, NVF). To znamená, že na trhu práce existuje stabilní potřeba kvalifikační mobility dospělé populace, a že struktura motivací lidí ochotných se do dalšího vzdělávání zapojit je též stabilní. Hlubší pohled na ty, kteří prošli formálním vzděláváním dospělých, poskytl zmíněný mezinárodní výzkum (Survey of adults continuing studies in the formal education system).

V ČR probíhá vzdělávání dospělých pouze na dvou úrovních – středního (ISCED 3) a vysokého (ISCED 5) školství. Na rozdíl od většiny ostatních zemí u nás v tomto systému schází nejnižší úroveň základního školství (ISCED 1+2). Pro každou ze zkoumaných úrovní vzdělání byl cílový počet dotazníků 500.

Podmínkou začlenění respondentů do výběrového souboru byla doba dvou let, která musela uplynout od jejich ukončení vzdělávání v denním studiu. Věková struktura účastníků formálního vzdělávání dospělých zohledňuje skutečnost, že do něj vstupují především mladší ročníky, pro které je tato forma vzdělávání nejvhodnější – umožňuje jim získat požadované vzdělání a také pokračovat ve své profesní dráze. Proto téměř polovinu souboru tvořili mladí lidé do 30 let, byla zde ovšem také více než desetina studentů starších 40 let. Naprostá většina účastníků v době konání výzkumu pracovala (87 %).

Začněme důvody, pro které nynější studenti kdysi předčasně ukončili své řádné denní studium. Ze 14 nabídnutých důvodů hrály významnější roli jen čtyři. Nejčastěji to byla spokojenost s do té doby získanou kvalifikací a snaha začít pracovat. Následovaly nezájem o další studium a přesunutí těžiště potřeb jinam než na studium. Mezi vyučenými, absolventy středních škol s maturitou či absolventy vysokých škol nebyly ve frekvenci těchto důvodů prokázány významné rozdíly.

Rozhodnutí opět vstoupit do školního prostředí a tím na sebe převzít řadu závazků je krok, vyžadující určitou míru identifikace se vzděláváním. Obecné postoje ke vzdělávání dospělých byly zjišťovány sadou devíti výroků, postihujících základní dimenze postojů, které lze vymezit jako postoje ke vzdělávání jako takovému, a jako postoje k základním funkcím vzdělávání dospělých. Jeho funkce lze vymezit jako investice do lidského kapitálu, jako nástroj zvládání životních situací a jako nástroj seberealizace (viz graf 1).

Pozn.: Původní škála byla pětistupňová (1 = zcela souhlasí, 5 = zcela nesouhlasí)

Graf 1 – Postoje ke vzdělávání dospělých (%)

Pro postoje ke vzdělávání je příznačná převaha pozitivních postojů. Zhruba třetina účastníků vzdělávání dospělých se ráda vzdělává, polovina se ráda učí a dvě třetiny mají kladný vztah k učitelům. Tři čtvrtiny považují investice do vzdělávání za dobře vynaložené, pro dvě třetiny má vzdělávání dospělých značný význam pro seberealizaci i jako nástroj zvládání životních situací. Až na dvě výjimky jsou všechny postoje více či méně závislé na dosaženém vzdělání. Nejsilněji se projevuje v obecných postojích ke vzdělávání, kde se potvrzuje očekávatelný trend "čím vyšší vzdělání, tím kladnější vztah ke vzdělávání".

Pro většinu studentů byly hlavním důvodem pro vstup do nynějšího vzdělávání dospělých potřeby vyplývající z jejich zaměstnání (59 %), pro zbývající část (41 %) to byly spíše osobní důvody nespojené se zaměstnáním. Úroveň vzdělání ani žádné sociálně ekonomické charakteristiky zde roli nehrály.

Při rozhodování o vstupu do vzdělávání dospělých hraje důležitou roli podpora, kterou může budoucí student očekávat od rodiny, přátel a samozřejmě i zaměstnavatele. Většina studentů měla při svém rozhodování podporu rodiny (83 %) a většina (59 %) i přátel. V případě zaměstnavatele ovšem již převažují záporné odpovědi – podporu uvedlo 44 % respondentů.

Vlastní motivy byly sledovány souborem 19 hlavních důvodů, pro které se obvykle vstupuje do vzdělávání dospělých. Lze je rozdělit do tří skupin. V první jsou ty, s nimiž vyslovily souhlas zhruba dvě třetiny dotázaných. Nejvíce souhlasu bylo s ryze utilitárními motivy získání diplomu či vysvědčení a vyššího platu, třetí v této skupině je motiv realizace zájmu. Do druhé skupiny můžeme zařadit motivy, s nimiž projevila souhlas alespoň polovina dotázaných. Jde o motivy zlepšení vykonávané práce, získání znalostí a zmenšení rizika ztráty zaměstnání. Do třetí skupiny lze zařadit všechny ostatní důvody. I ty je možné dále rozdělit na ty, se kterými souhlasila alespoň třetina dotázaných a na ty, kde souhlas byl ještě menší (graf 2).

Graf 2 – Hlavní důvody pro vstup do formálního vzdělávání dospělých (%)

Postoj k většině uvedených důvodů byl sice podmíněn úrovní současného vzdělání (tj. zda jde o ISCED 3 nebo 5), tento vztah není ovšem až na výjimky příliš těsný. Ony výjimky jsou dvě – motiv získání práce a motiv realizace zájmu. Z důvodu získání práce vstoupili do vzdělávání zejména ti, kteří studují na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, naopak realizaci zájmu uváděli častěji studenti terciárního vzdělávání.

Důvody vstupu do vzdělávání dospělých lze rozdělit také podle obsahové příbuznosti. Lze vyčlenit čtyři skupiny – faktory. První lze označit jako faktor aktivního přístupu k životu. Patří sem důvody, se kterými souhlasí jen menší část respondentů – snaha prospět svému okolí a společnosti, být v ní aktivní a tak přerušit navyklou rutinu, lépe pochopit sám sebe. Druhý faktor můžeme nazvat kognitivním faktorem. Do něho patří naopak ty důvody, se kterými je největší souhlas (s výjimkou získání vyššího příjmu). Třetí faktor je plně sycen důvody spojenými se zaměstnáním, tj. faktor zaměstnanosti. Konečně čtvrtý je faktorem změn, sem patří přání změny – získání práce, vyššího příjmu či začátek podnikání.

Opětovný vstup do vzdělávání s sebou přináší řadu problémů. Dominuje zde nedostatek času, který uváděly necelé dvě třetiny studentů. Třetina až čtvrtina studentů měla či má problémy s dopravou do školy, s nevhodnou dobou výuky a finanční problémy. Ostatní problémy měla jen menší část studentů.

U většiny vnímání uvedených problémů hraje důležitou roli opět úroveň vzdělání. Častěji je jako problémové uváděli studenti terciární úrovně. Největší je rozdíl ve vnímání nevhodné doby výuky. Pohlaví studentů se promítá pouze v hodnocení zajištění péče o děti, což je problém, který uváděla čtvrtina žen oproti pouhým 7 % mužů. Podobně je tomu také u vlivu rodinného stavu, kdy s méně problémy se setkávají podle očekávání svobodní studenti (viz graf 3). Z uvedených problémů si blíže všimněme často diskutované finanční náročnosti studia. Šlo především o zjištění, zda náklady na studium nevytváří bariéru znemožňující sociálně slabším přístup ke vzdělání. Náklady na studium se liší podle úrovně vzdělání. Častěji je bezplatné studium na středních školách či učilištích, kde poplatky spojené se studiem platí 57 % studentů, na terciární úrovni je již platí jasná většina (75 %). Poplatky za studium si v naprosté většině hradí sami studující (88 %). Jen 5 % studentů hradí poplatky rodiče a dalším 5 % zaměstnavatel.

Průměrná výše těchto poplatků činila v r. 2007 16.800 korun, výrazně se ovšem liší podle úrovně studia. Na úrovni vyššího sekundárního činí poplatky v průměru 11.570 korun, na terciární úrovni ale již 20.675 korun. Cenové rozmezí je přitom dosti široké a pohybuje se zhruba od 500 až do 60.000 korun. Rozdíly v poplatcích jsou také podle oborů.

Finančně nejnáročnější je studium společenských a přírodních věd, ekonomiky a práva. Za nimi následují ostatní obory (zejména hotelnictví a stravování). Naopak nejméně se platí za studium technických oborů.

Se studiem jsou spojené také nepřímé náklady (knihy, studijní materiály, dopravu ad). Ty si naprostá většina studentů platí sama (94 %), rodiče platí i tyto náklady jen 4 % studentů. V průměru dosahují 7.313 korun, opět se ale liší podle úrovně vzdělání. Zajímavé je, že v tomto případě jsou náklady vyšší pro studenty ostatních oborů než pro studenty společenských a dalších oborů. Rozpětí je stejné, jako u poplatků za studium, tj. zhruba od 500 až do 60.000 korun.

Finanční náročnost studia může zmírnit využívání některých podpor. Jak však ukazují data, zájem o ně je minimální. Otázkou je proč – zda proto, že nejsou potřeba, nebo proto, že nejsou k dispozici či o nich případní zájemci neví. Jedinou častěji využívanou podporou byly placené dovolené v zaměstnání, které využívá 15 % studentů, případně studijní dovolené (9 %). Ostatní formy (studentské granty, půjčky či cestovní náhrady za dojíždění do školy) využívali jen jednotlivci.

Podstatnou roli v hodnocení finančních nákladů na studium hraje příjem studentů, který se může stát jak významnou motivací pro vstup do něho, tak překážkou. Na otázku po výši čistého měsíčního příjmu (včetně sociálních dávek a podpor), odmítlo odpovědět 20 % respondentů. Nutno poznamenat, že v jiných výzkumech bývá tento podíl zhruba třetinový. Nejnižší interval do 10.000 Kč uvedlo 16 % respondentů. Nejvíce uváděli respondenti další intervaly v pořadí, tj. mezi 10 – 15.000 Kč (31 %) a 15 – 20.000 Kč (29 %), což zhruba odpovídá rozložení čistých příjmů v celé populaci. Vyšší než průměrný příjem (20 – 25.000 Kč) uvedlo 14 % a zbývajících 10 % přiznalo čistý příjem nad 25.000 Kč. Vyšší příjmy uváděli lidé mladší a ekonomicky aktivní, podnikatelé a muži.

Pozn.: Otázka byla dichotomická (1 = ano, 2 = ne)

Graf 3 – Problémy s účastí na studiu

Závěr

Základní poznatky můžeme formulovat do několika bodů podle toho, zda se liší oba sledované stupně vzdělávání či nikoliv.

1. Převažující shoda mezi studiem na úrovni ISCED 3 a ISCED 5
   • Hlavní motivy pro vstup do dalšího vzdělávání (získání příslušného vysvědčení či diplomu a následně také vyššího platu),
     ALE
     studenti na úrovni terciárního vzdělávání mají pozitivnější vztah ke vzdělávání jako takovému, častěji studují nikoliv pro potřebu získat či změnit zaměstnání, ale pro realizaci osobního zájmu.
   • Navštěvované školy jsou hodnoceny dobře, i když studenti nemají velký přehled o tom, jaké služby školy nabízejí.
   • Dobře jsou hodnoceny vztahy, do kterých v průběhu studia vstupují (mezi studenty navzájem, mezi studenty a učiteli, zde zejména studenty na úrovni vyššího sekundárního studia). Spokojenost panuje také s jasným zaměřením studia a s jeho organizací.
   • Studenti se mohou v naprosté většině opřít o podporu své rodiny a přátel, jen zhruba polovina našla ovšem podporu u svých zaměstnavatelů.
   • Nejvážnějším problémem je nedostatek času pro studium, zejména studentky-matky mají často problémy se zajištěním péče o děti.
   • Celkově převládá spokojenost s vlastním studiem i optimismus týkající se následného využití získaných poznatků.
2. Převažující rozdíly mezi studiem na úrovni ISCED 3 a ISCED 5
   • Zaměření na studované obory - studenti na úrovni ISCED 3 preferují spíše technické obory, studenti na úrovni ISCED 5 spíše společenskovědní, ekonomické a podobně zaměřené obory.
   • Časově náročnější se zdá být studium na úrovni ISCED 5.
   • Vyšší náklady na studium (téměř dvojnásobně) jsou na úrovni ISCED 5.