č. 1 / leden 2004
OBSAH
Vypadá to jako hra. Ale není
V minulém čísle Eurokompasu jsme vás informovali o projektu "Volby-Rozhodujte o sobě", v rámci kterého byl zřízen Národní parlament dětí a mládeže. První volby do "dětského parlamentu" proběhly 22.9.2003. Jednání zvolených zástupců se uskutečnila o týden později. Akce se zúčastnil reportér týdeníku Respekt Marek Švehla, jehož příspěvek přetiskujeme.
"Jak mám šedesátileté ženské říct, že kouřím trávu?" říká zhruba třináctiletý kluk s modro-oranžovou hlavou dvěma desítkám stejně starých dětí sedících v kroužku. "Výchovní poradci jsou příliš staří, často nám nerozumí." "Měli by to být spíš čerství vysokoškoláci," přitakává dlouhovlasá blondýnka. "Tak jak to napíšeme?" ptá se mladík v černém tričku. "Abychom měli právo vyjádřit se k tomu, kdo bude výchovný poradce," shoduje se většina.
Jsme tady
Je den státního svátku 28. října krátce po jedenácté hodině a ve třídě základní školy na Prokopově náměstí vrcholí jednání jedné ze tří pracovních skupin Národního parlamentu dětí a mládeže: do Prahy se totiž sjelo sedm desítek jeho dvanácti až devatenáctiletých delegátů z celé republiky s nemalou ambicí - říci, co se jim v našem školství nelíbí, a se svými připomínkami oslovit ministerstvo školství. "Byli bychom rádi, kdyby ministerští úředníci, kteří právu připravují nový školský zákon, naše připomínky vzali v potaz," říká již výše zmíněný mladík v černém tričku - současný předseda celorepublikového dětského parlamentu Jakub Kedroň (17) z Nového Jičína.
"Nechceme vládnout - jde nám o to, aby vyslyšeli náš názor," dodává Dominika Šimková (16) - jinak dětská ombudsmanka z Brna. Děti ovšem diskutují nejen o výchovných poradcích: jedna ze skupin se baví o tom, že školní hřiště by měla být otevřena po celý den, další se baví o používaných pomůckách. "Často se kupují draze věci, které nepotřebujeme, a naopak ve fyzice používáme elektrické pomůcky staré přes padesát let," říká drobná dívka. Řeč se stáčí i na projekt Internet do škol. "My dostali 25 počítaaů, ale nemohlo se s nimi pracovat, protože nikdo neměl certifikát správce sítě," doplňuje ji vedle stojící mládenec.
Něco pro vegetariány
Vrchol však přichází následující den: v salonku pražského Obecního domu se sešlo plénum celého parlamentu, aby projednalo včera připravené návrhy. Za předsednickým stolkem řídící schůze vyvolává jednotlivé diskutéry, z nichž je řada k nepoznání: místo včerejších trik a svetrů mají na sobě oblek či minimálně sváteční košili. Debata se rozpoutává například o tom, proč říkat středoškolským učitelům "pane profesore", když většina z nich ten titul nikdy nezískala. Dlouhou diskusi vyvolává i to, že v řadě jídelen nemyslí na vegetariány. "Požadujeme možnost vegetariánské stravy a výběr minimálně ze dvou jídel," shodují se delegáti krátce předtím, než v jednu odpoledne schůze dětského parlamentu skončí. "Nyní budeme sbírat podpisy ze všech škol a potom to pošleme ministerstvu," říká Kedroň. To, že připomínky nezapadnou, slibuje ředitel odboru mládeže ministerstva školství Jindřich Fryč. "Už s nimi spolupracujeme a jedním z výsledků je například to, že vláda právě dostává na stůl novelu zákona o mládeži, který zapojení dětí do věcí veřejných výslovně zmiňuje," říká Fryč. "A pokud v některých školách žákovské rady nejsou, tak chceme doporučit jejich ředitelům, aby jejich vznik iniciovali," dodává.
Volejte primátorovi
"Strávila jsem rok ve Spojených státech a viděla jsem, jak jsou děti brány jinak než u nás - dospělí s nimi diskutují, respektují je. I u nás děti mají spoustu dobrých nápadů, ale téměř nikdo je neposlouchá," říká koordinátorka dětského parlamentu Andrea Kožuchová (28). Když se v roce 1997 vrátila do republiky a začala jako dobrovolník pracovat ve Sdružení dětí a mládeže Duha, které zastřešuje dětské organizace, zjistila, že v sousedním Německu mají obdobu dětského parlamentu. Spolu s Duhou proto uspořádala pro všechny školy soutěž zaměřenou na práva dětí a 150 vybraných žáků základních a středních škol byl zárodek dětského parlamentu. Děti od počátku o všem rozhodují samy - na škole si zvolí své reprezentanty, které vyšlou do městských parlamentů, a ti si zase zvolí své krajské vyslance. Schůzky jsou v průměru jednou za dva týdny (republikový sněm dvakrát do roka) a o čem budou jednat, si děti také rozhodují zcela samy. Například místní dětské zastupitelstvo v Českých Budějovicích má stejně jako to opravdické 45 zástupců z různých škol a schází se jednou do měsíce. "Z našich jednání jsou i zápisy, ze kterých čerpá normální zastupitelstvo,"říká dětský primátor Ondřej Průcha (14). "Pro nás úředníky je to obrovská zpětná vazba a současně je to výchova pro budoucnost," hodnotí aktivitu dětí šéf "zeleného" odboru českobudějovické radnice Svatopluk Míka. "Už se těším, až některý z nich bude velkým zastupitelem - budou připraveni, budou ekologicky myslet." Že to není nereálné, ukazuje příklad z České Lípy. Zdejší členku dětského parlamentu Janu Kosťunovou vynesla tahle aktivita až do "velké" politiky: všimla si jí místní ODS, nabídla jí místo na kandidátce - a současná studentka ochrany krajiny se loni v necelých dvaceti letech stala nejen zastupitelkou čtyřicetitisícového města, ale i předsedkyní zdejší komise životního prostředí.