Standardy kvality

Vzdělávání jako nástroj zavádění standardů kvality do sociálních služeb - reflexe týmu CEKAS

V České republice se na úrovni státu začalo intenzivněji pracovat na standardech kvality v sociálních službách a metodách jejich hodnocení od roku 1999. Tehdy proběhla první sociální konference, na které byl ministrem práce a sociálních věcí Vladimírem Špidlou deklarován zájem reformovat sociální služby. Celý proces byl postaven na dosavadní práci a zkušenostech neziskových organizací, které se touto problematikou zabývaly již od začátku 90. let. Vrcholem by mělo být přijetí zákona o sociálních službách s platností od 1. 1. 2007.

Podle připravovaného zákona je sociální službou "činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení". A dále: "Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob." K zajištění zmíněné kvality pro uživatele služeb musejí existovat konkrétní nástroje. Hlavními z nich jsou celospolečensky platné a vymahatelné standardy kvality a způsoby jejich posuzování a hodnocení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že úroveň sociálních služeb zásadně závisí na lidech, kteří v nich pracují. Chceme-li zvýšit kvalitu poskytované služby, měli bychom se zaměřit na ty, v jejichž "rukou" se služba nachází; a to především na manažery zařízení a na pracovníky v přímé péči (včetně středního a nižšího managementu).

Nejpřirozenější a nejefektivnější cestou ke změně je intenzívní kontinuální vzdělávání pracovníků, které zohledňuje typ služby, vlastní situaci každého poskytovatele, ale také konkrétní potřeby každého pracovníka v souvislosti s jeho pracovní náplní, zkušenostmi, možnostmi apod. - pokud možno vzdělávání co nejvíce "šité na míru". Tento přístup je samozřejmě velmi náročný na organizační a hlavně odbornou kapacitu vzdělavatele. Vzdělávat nemůže každý. V této citlivé oblasti musí být lektor či konzultant všestrannou autoritou: odborník mající velké teoretické zázemí, přesvědčivé praktické zkušenosti a vzbuzující svým přístupem na jedné straně respekt a na druhé především důvěru pracovníků.

Právě atmosféru vzájemné důvěry považuji za důležitou pro postupné dosažení změn v jednotlivých zařízeních i s ohledem na to, že složení pracovníků je různorodé a někteří mají značně negativistický a odmítavý postoj k chystaným změnám. Proto jsme v Centru pro kvalitu a standardy v sociálních službách zvolili přístup, který prostřednictvím vzdělávacích aktivit provází a podporuje poskytovatele a jejich pracovníky s ohledem na jejich konkrétní situaci, potřeby a směřování. Dosavadní praxe se vzděláváním v zavádění standardů ukazuje, že námi zvolený přístup má svůj smysl a začíná přinášet výsledky zejména mezi poskytovateli ve Středočeském kraji (Projekt ESF - OP RLZ - Vzdělávání zadavatele a poskytovatelů v oblasti standardů kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji) a v Kraji Vysočina (Projekt ESF - OP RLZ - Vzdělávání zadavatele a poskytovatelů v oblasti standardů kvality sociálních služeb v rezidenčních službách v Kraji Vysočina).

O konkrétních vzdělávacích aktivitách, které již v rámci těchto projektů proběhly, vás budeme informovat v dalších číslech ProFutura.

PhDr. Irena Tomešová