Vážení čtenáři,

shodou okolností jsem se setkala v posledních dnech se třemi skutečnostmi, které spolu zdánlivě nesouvisejí:

V Paříži - a v celé Francii - se studenti bouří proti novému parlamentem schválenému zákonu, který umožňuje zaměstnavatelům propustit absolventy do dvou let po nástupu do zaměstnání bez udání důvodu. Vzbuzuje to pochopitelně obavy, že se zaměstnavatelé budou v této lhůtě snadno zbavovat mladých lidí a najímat stále nové, levnější. Pominu fakt, že zásahy policie proti studentům jsou velmi tvrdé a že zastávám bezvýhradné stanovisko, že svou mládež nemáme bít, ale máme s ní jednat, že došlo i ke zničení několika vzácných tisků na Sorboně aj. Chci ale upozornit na jednu skutečnost: z hlediska zaměstnanosti je nový zákon pro mladé lidi paradoxně přínos, nebo. pokud se podaří nabídnout práci více absolventům, řeší to jednu obtížně umístitelnou skupinu na trhu práce, jejíž nevýhodou je absence praxe.

Před krátkou dobou mne navštívil starší vysokoškolský učitel. Vlastně jen proto, aby se podělil o svou starost o budoucnost mladé technické inteligence. Vyprávěl mi, jak jsou katedry na jeho škole obsazeny jedním či dvěma garanty oboru, kteří jsou již pokročilého důchodového věku. Za nimi není nikdo mladší s potřebnou vědeckou hodností, kterou by ručil za akreditaci oboru. "Mám obavu o udržení profilových oborů naší technické univerzity," řekl mi.

Krátce nato jsem si přečetla zkrácenou informaci ze zprávy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Hovoří se v ní o tom, že v řadě zemí chybí specialisté téměř stejných profesí a oborů, o odlivu až desetiny nejnadanějších talentů, lze se dokonce oprávněně obávat „vykupování“ těchto odborníků bohatými státy. Vedle lékařů a sester je největší poptávka po technických specialistech. Zároveň je kritický nedostatek strojních inženýrů v době, kdy u nás expanduje strojírenská výroba a automobilový průmysl.

Je zřejmé, že propojení vzdělání a trhu práce nefunguje. Tyto dva světy se spíše vzdalují díky schematičnosti výkladu pojmů jako celoživotní učení, rozvoj lidských zdrojů, vzdělávání dospělých. Velmi nepodložený a nejasný je přístup k zaměření vzdělávání. Je sice pravdou, že se pro budoucnost musíme orientovat na širší všeobecný základ vzdělání, ale to vůbec neznamená specializaci na humanitní obory. Jde o kvalitu technického vzdělání, které musí být schopno jak připravit špičkové specialisty pro náročné vědecké činnosti a produkci inovací, tak vychovat odborníky pro řadu dobře využitelných profesí, v nichž jde spíše o technické myšlení, pochopení, praktičnost. I když investoři přicházejí za dobrou pověstí českých techniků, jejich společenská prestiž se nepěstuje, faktická podpora technické inteligence není.

Národní vzdělávací fond se proto v následujícím období zaměří právě na zhodnocení přípravy a budoucnosti technické inteligence v České republice.