Milí čtenáři,

s nadcházejícím jarem vám přinášíme informace o aktivitách jednotlivých útvarů Národního vzdělávacího fondu. Jde o kombinaci dlouhodobější pravidelné činnosti a zajímavých jednorázových projektů, z nichž mezi nejvýznamnější patří získání projektu Evropské komise na podporu informovanosti o Evropské strategii zaměstnanosti a pořádání konference "Konkurenceschopnost - Inovace - Lidské zdroje".

Od roku 2000, kdy NVF představil na své konferenci "České lidské zdroje na křižovatce" Strategii rozvoje lidských zdrojů pro ČR, jde o první velkou konferenci NVF a partnerů na toto strategické téma. Rozvoj lidských zdrojů se stal od počátku lisabonské strategie a zároveň roku vzniku Strategie pojmem skloňovaným ve všech pádech na konferencích, seminářích i v psaných dokumentech. Jde ale o pojem, který se tak snadno používá, aniž by za ním byl obsah. Dodává aktuálnost, strategičnost, modernost, je zneužíván pro zdání vědeckosti i nádech vazby na praxi, na zaměstnavatele a různě podobně.

Tato povrchnost je velmi nebezpečná. Zároveň totiž diskredituje jak pojem, tak samotné téma. To, že pojem lidské zdroje je obsažen v mnoha dokumentech, jsou vytyčeny cíle a metody - to vůbec není záruka, že v konečném důsledku bude kvalifikace lidí vyšší a povede k lepším pracovním výsledkům, že se rozvine proinovační prostředí, v němž se daří tvůrčí práci, že lidé budou motivováni apod. Koneckonců zářným příkladem je sama lisabonská strategie. Neuvěřitelně masivní proces, který spustila, kdy se každý podle své pravomoci chopil iniciativy a vznikly mj. desítky pracovních skupin, všechny produkovaly zprávy a doporučení a nakonec ty stohy materiálů ani nikdo nečetl... A teď vidíme titulky typu "nový začátek lisabonské strategie" a kolečko se znovu roztáčí.

Aby bylo jasno: Já jsem ráda za lisabonskou strategii. Pojmenovala problém, nastavila indikátory a i když byla příliš ambiciózní, její směr je správný. Co je ošidné, je něco jiného. Proces se zastavil před prahem realizace. Vznikly studie a cíle byly rozpracovány, ale to, co se hodnoti, je dopad do praxe. To, co potřebujeme, jsou konkrétní změny v pracovním životě. A to je ten okamžik, kdy se ukazuje hlavní slabina - vazba mezi sektorovými politikami. Pro lidské zdroje to platí mimořádně. I velmi solidní vzdělání totiž nebude využito, pokud se nevytvoří kvalifikačně náročná pracovní místa. Skvělí doktorandi si svou vědeckou kariéru najdou mimo republiku, pokud nevytvoříme atraktivní vědecké šance. Vynálezy bude realizovat někdo jiný, když to nedokážeme my. Inovace budou pro malé podniky příliš drahé, když do procesu nevstoupí hospodářská komora. Vysoké školy budou dále usilovat o grant pro katedru a ne o založení nového náročného oboru, pokud se k tomu nevytvoří motivační nástroje.

Tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Zajistit, aby lidské zdroje byly konkurenční výhodou naší republiky, je náročný proces, který předpokládá hlubokou znalost širšího společenského prostředí a zároveň systému RLZ. Existuje mnoho modelů v různých zemích a mohou svádět k jednoduchému kopírování. Je snadné navrhnout novou instituci, nové pravomoci nebo jenom tak prohodit módní termín. Výsledkem může být nárůst byrokracie, formulářů, úřadů či mechanismů, ale přínos pro ekonomiku může zůstat mizivý.

Konferencí, kterou v dubnu uskutečníme, se snažíme zprostředkovat zkušenosti významných evropských i amerických osobností, kteří se touto problematikou zabývají. Věřím, že přispějeme k chápání komplexnosti problematiky rozvoje lidských zdrojů i ke správnému naplňování cílů v této oblasti.