Výzvy pro podnikání - inovace a vzdělání

V rámci projektu Moderní společnost MPSV zpracovávala Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání komponentu věnovanou předpokladům České republiky pro přechod na znalostně založenou ekonomiku (Technologický rozvoj, výzkum a vývoj a související kvalifikační požadavky v podnikatelské sféře).

Tyto předpoklady byly hodnoceny v širším mezinárodním srovnání se stávajícími a novými členskými zeměmi. Z poznatků obsáhlé studie je možno zmínit nejvýznamnější slabá místa ČR, na která by se měla zaměřit opatření komplexně pojaté inovační politiky (jejich přehled obsahuje příloha studie).

Národní inovační systém (NIS)

Ve vyspělých zemích se na financování a realizaci výzkumu a vývoje nejvýrazněji (a rostoucí měrou) podílí podnikový sektor, v ČR je však v důsledku přežívajícího modelu akademické vědy dosud výrazně zastoupen sektor veřejných výzkumných organizací (vláda) a naopak velmi nízký je podíl vysokých škol, význam podnikového sektoru dokonce klesá (viz graf). V rámci zemí OECD zaujímá ČR (společně se Slovenskem) poslední místo z hlediska podílu podniků na financování výzkumu a vývoje na vysokých školách (0,7% v ČR oproti 6,5% v EU). Právě podpora interakce mezi jednotlivými aktéry (sektory) NIS patří k prioritám moderně pojaté inovační politiky (tzv. třetí generace) ve vyspělých zemích. Z údajů o situaci v ČR vyplývá, že jednotlivé sektory realizující aktivity výzkumu a vývoje jsou zatím spíše izolované, bez dostatečně rozvinutých vzájemných vazeb. Úloha výzkumu na vysokých školách je omezená, což se projevuje i v nízkém hodnocení jejich významu pro inovační aktivity podnikové sféry. Pouze necelých 7% inovujících podniků považuje univerzity za vysoce významné informační zdroje pro inovace. Spíše v izolaci jsou i samotné inovující podniky, pouze 18% z nich vyvinulo produktovou inovaci ve spolupráci s jinými subjekty.

Technologicky náročné aktivity

Příznivě lze hodnotit růst podílu technologicky náročnějších odvětví na českých vývozech, zejména do zemí EU. Tento trend je však nutno posuzovat podle toho, do jaké míry je založen na vlastních inovačních schopnostech a využití vysokých kvalifikací. Většina technologicky náročnějších odvětví v ČR totiž zahrnuje spíše kvalitativně méně intenzivní aktivity v pobočkách zahraničních firem typu montážních operací. Jejich skutečná náročnost na kvalifikovanou pracovní sílu či aktivity výzkumu a vývoje je dosud nízká. Odtud označení ČR jako ekonomiky modrých límečků. Pro zahraniční investory jsou tyto země zatím především zdrojem relativně levné a pro účely montážních operací dostatečně kvalifikované pracovní síly. Např. velmi nízký je v ČR podíl podniků pod zahraniční kontrolou na výdajích na výzkum a vývoj. Zatímco na obratu ve zpracovatelském průmyslu se podílely 40%, na výdajích na výzkum a vývoj pouze 9%, což ve srovnání s vyspělejšími zeměmi představuje výrazný rozdíl. Další ilustrativní údaj představuje podíl nemanuálních pracovníků v odvětvích s vysokou technologickou náročností. Zatímco v EU dosahuje jejich podíl 62%, v ČR pouze 45%, přičemž podíl pracovníků v zaměstnáních s nízkou kvalifikační náročností činí v EU 18%, v ČR 35%. Podobně odvětví s vysokou technologickou náročností se na výdajích na výzkum a vývoj v ČR podílejí pouze 15%, v EU 47%.

Inovační aktivity

Změna pozice ekonomiky modrých límečků vyžaduje odpovídající kvalitu předpokladů i podnětů pro vlastní inovační aktivity, jejichž intenzita je zatím v českých podnicích omezená. Podle výsledků posledního kola průzkumu inovačních aktivit dosahuje podíl inovujících podniků v ČR ve zpracovatelském průmyslu pouze 30% a ve službách 26% (v EU 48%, resp. 40%). Ještě výraznější jsou však rozdíly v podílu inovujících podniků v odvětvích s vysokou technologickou náročností, který v ČR dosahuje pouze 44%, zatímco v EU 64%. Velmi propastné je zaostávání ČR v mezinárodní patentové aktivitě. Zatímco počet patentových přihlášek u Evropského patentového úřadu (na mil. obyvatel) činí za rok 2001 za ČR necelých 11, v EU je to 162 (ve Švédsku a Finsku více než 330). České podniky tedy méně inovují a výrazně méně patentují, nicméně nepřipisují větší význam nedostatku vlastních inovačních schopností. Za nejzávažnější omezující faktory inovačních aktivit považují příliš vysoké náklady a nadměrná ekonomická rizika, což ukazuje spíše na pociťovaný nízký přínos inovačních aktivit. Pouze necelých 10% podniků považuje za vysoce závažný ztěžující faktor nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji v podnicích

V podnikové sféře lze z výsledků šetření sledovat značné rozdíly v přístupu k rozvoji lidských zdrojů podle toho, zda jsou realizovány aktivity výzkumu a vývoje. Podniky, které takové aktivity uskutečňují, vykazují mnohem příznivější a zejména systémovější přístup také k oblasti rozvoje lidských zdrojů a vzdělávání. Současně se však ve větší míře potýkají s kvalifikačními nedostatky a rovněž kritičtěji hodnotí kvalitu svých pracovníků (jsou však také aktivnější při jejím zvyšování). Tyto podniky propracovaněji a komplexněji stanovují požadavky na kvalifikace a dovednosti a ve výrazně větší míře také realizují samotné vzdělávací aktivity. Dále jsou tyto podniky mnohem informovanější o aktivitách konkurence (domácí i zahraniční) v oblasti vzdělávání a rozvoje pracovníků. Častěji vykazují nárůst výdajů na vzdělávání (zatímco ostatní podniky spíše jejich stagnaci) a ještě ve větší míře nárůst rozsahu vzdělávání (výrazný nárůst je očekáván zejména se vstupem do EU). Podniky realizující výzkum a vývoj jsou aktivnější rovněž ve vztahu k vnějšímu prostředí. Výrazně častěji spolupracují s institucemi nabízejícími specializované, kvalitativně náročné služby, jako jsou vysoké školy a výzkumné organizace. Úloha vysokých škol při vývoji nových produktů a služeb a aplikaci nových technologií je však omezená a spíše se realizuje v tradiční podobě vzdělávání a náboru.

V souhrnu je možno konstatovat, že pozice České republiky pro přechod na znalostně založenou ekonomiku je příznivá ve srovnání s ostatními přistupujícími zeměmi (společně se Slovinskem, Maďarskem a Estonskem) i ve srovnání s méně vyspělými zeměmi EU, zaostávání vůči vyspělejším zemím však zůstává značné a v čase se nesnižuje. Bez razantnější a dlouhodobě založené změny politických priorit lze přitom stěží v tomto ohledu očekávat výraznější kvalitativní změnu. Z provedené analýzy je zároveň zřejmé, že vedle samotných výdajů na podporu vzdělávání, výzkumu a vývoje a inovací je třeba věnovat pozornost i zvýšení efektivnosti jejich využití, tedy provést odpovídající systémové změny.

Anna Kadeřábková