• Editorial



• Zájemcům o práci v Evropské komisi se otevírají zajímavé šance



• Česká republika se představila v Bruselu



• Co nového v programu Phare 2000 - Fond rozvoje lidských zdrojů

Zájemcům o práci v Evropské komisi se otevírají zajímavé šance

Ti, kdo uvažují o profesní kariéře na úřednických pozicích Evropské unie, mohou již napřesrok zkusit štěstí ve výběrových řízeních, která se pro uchazeče z kandidátských zemí chystají. Málokdo ale ví, že někteří mladí lidé z Česka už měli a nadále stále mají možnost strávit v Bruselu na Evropské komisi pracovní stáž a na vlastní oči se přesvědčit, jak funguje tato mezinárodní instituce. Veronika Fantová, která pracuje v Národním informačním středisku pro poradenství (NISP) v Národním vzdělávacím fondu se z pětiměsíční stáže v Evropské komisi v srpnu vrátila. Na její dojmy a zkušenosti jsme se jí v rozhovoru zeptali.

Proč jste se rozhodla vydat na stáž do Bruselu a jak jste se o ní dozvěděla?

V Národním vzdělávacím fondu už pracuji pět let a takřka denně jsem v kontaktu s Evropskou komisí a s řadou mezinárodních institucí, které jsou stejně jako ČR napojeny do mezinárodní sítě Euroguidance. Proto mě možnost získat pracovní zkušenosti přímo v Evropské komisi v Bruselu velice lákala. Také jsem v poslední době cítila, že potřebuji určitou změnu, která by mi v mé práci pomohla najít nové impulsy, inspirace a kontakty pro další projekty, které NISP realizuje.

Je pravda, že u nás se o stážích v Bruselu moc neví. Například v jiných zemích se o nich vysokoškoláci dovídají většinou na univerzitách, u nás je to spíš záležitost náhody a individuálního zájmu, jak se komu podaří získat informace, hlavně asi prostřednictvím internetu. Já jsem o možnosti stáží věděla poměrně dlouho, právě i díky tomu, že neustále něco na internetu vyhledávám a často prohlížím stránky Evropské komise, kde jsou informace o stážích umístěny. Ale přihlášku jsem dlouho odkládala. Až nakonec jedním z impulsů bylo, že jsem zjistila, že stáže jsou věkově omezeny do 31 let. Uvědomila jsem si, že mám nejvyšší čas se na stáž přihlásit.

Veronika Fantová, stážistka z ČR

Jak často se lze na stáž hlásit?

Přihlášky lze posílat dvakrát do roka, termíny se vyvěšují na webu. Jde o dva druhy stáží. Jednak o pětiměsíční, určené především pro absolventy vysokých škol do 31 let, a pak o tříměsíční pro pracovníky státní správy, které organizuje Ministerstvo zahraničních věcí. Na webových stránkách Evropské komise je adresa (http://europa.eu.int/comm/stages/index_en.htm), celou přijímací proceduru má na starosti kancelář, která se stážemi zabývá. Letos poprvé existuje i možnost zaslat přihlášku on-line prostřednictvím formuláře na této webové stránce.

Co musí uchazeč splnit, aby byl do výběrového řízení zařazen?

Hlavní požadavky jsou: ukončené vysokoškolské vzdělání, včetně zaslání kopie diplomu, dále dobré znalosti cizích jazyků, což konkrétně pro uchazeče z členských zemí znamená ovládnutí dvou jazyků, uchazečům z kandidátské země stačí výborná znalost jednoho z jazyků zemí Evropské unie. V přihlášce také uvádíte i důvod a motivaci, proč jste se pro stáž vlastně rozhodli, dále je třeba i vysvětlit svůj zájem o problematiku Evropské unie, na co se chcete v práci při stáži zaměřit, jaké publikace jste už vydal apod. Zároveň si také volíte generální ředitelství Evropské komise, kam se chcete na stáž dostat a proč.

A vy sama ovládáte jaké jazyky?

Angličtinu a částečně francouzštinu. Musím říci, že oba se mi během stáže hodily, protože na Evropské komisi se hovoří jak anglicky, tak francouzsky.

Vraťme se k přihlášce. Pošlete ji a co následuje potom?

Ze zaslaných přihlášek, kterých bývá obvykle do 8 tisíc, se vybere na 1200 kandidátů. Jejich přihlášky pak kolují v tzv. Blue Book - Modré knize, jednotlivými servisy přímo na Evropské komisi a direktoriáty samy si vybírají kandidáty, kteří je zaujali. To je vlastně 2. kolo výběrového řízení. V něm máte asi 50% pravděpodobnost, že budete vybráni.

Jak dlouho trvá, než se dozvíte, že jste byla vybrána na stáž?

Zhruba 3 měsíce od zaslání přihlášky. Pak už to jde ráz na ráz. Osloví vás a dají informace, co máte dělat, abyste mohla do Bruselu v daný termín nastoupit.

Co to obnáší? Jde asi o administrativní záležitosti.

Zažádáte na belgickém velvyslanectví o autorizaci krátkodobého pobytu, tam vám i sdělí vše, co ještě musíte mít, abyste mohl vycestovat. Např. výpis z trestního rejstříku, a to i překlad do francouzštiny, lékařskou prohlídku atd. Ale toto vše jde velmi rychle, např. vízum k pobytu jsem dostala během 3 dnů.

Jak je to s ubytováním a vůbec s finančními prostředky na pětiměsíční stáž?

Ubytování si zajišťuje každý sám. Může přitom využít služeb kanceláře na EK, která má v databázi nabídky bydlení. Já jsem byla na stáži ještě s jednou kolegyní z ČR, takže jsme bydlely společně a ubytování pro nás tak bylo finančně výhodnější. Finanční prostředky stážista získá pouze z grantu a stačí mu opravdu jen na pokrytí životních nákladů. Stážista nedostává žádnou mzdu, to je myslím také důležitá informace.

Na které generální ředitelství jste se dostala?

Měla jsem obrovské štěstí, protože mi vyšlo dokonce víc, než v co jsem doufala. Moje první volba byl direktoriát pro vzdělání a kulturu, což je ředitelství, o které je mezi stážisty vždy největší zájem. Takže kdyby mi vyšlo jen toto, byla bych spokojená. Ale mně vyšlo ještě i to oddělení, které se zabývá problematikou, která je mi profesně nejblíž - profesním poradenstvím a vývojem strategií v oblasti vzdělávání.

Jaký zájem o stáže mají lidé z Česka v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi?

Zájem o stáže u nás jistě postupně roste, v době mého pobytu tam stážovalo od nás ještě šest mladých lidí. Ale určitě největší zájem o stáže mají Poláci. Možná i proto, že nábor v Polsku organizují univerzity, ostatně tak tomu je i v členských zemích EU. U nás zatím propagace není skoro žádná. I v tom bych v rámci NISP chtěla trochu pomoci a informace o možnostech stáží více rozšiřovat na vysoké školy.

Jak taková stáž probíhá?

Každý to asi prožívá jinak. Mohu mluvit jen za sebe. Měla jsem výhodu, že problematiku, kterou se oddělení, kde jsem stážovala, zabývá, dobře znám. Ten, kdo pracovní zkušenosti má, je na tom jistě lépe než student nebo čerstvý absolvent vysoké školy, který teprve získává základní poznatky o oboru a problematice. Mně bylo předem řečeno, že se mnou budou zacházet spíše jako se zaměstnancem než jako se stážistou, a tak jsme se podílela na pracovních úkolech celého týmu. Jsem moc ráda, protože právě tak jsem mohla zevrubně poznat denní chod direktoriátu zevnitř.

Dostávala jsem úkoly samostatné i úkoly, které jsme plnili s kolegy společně, stala jsem se hned součástí týmu, což bylo velmi příjemné. Navíc jsem tam měla možnost poznat i práci ostatních.

Jaké úkoly jste konkrétně na stáži plnila?

Například velice zajímavý a rozsáhlý úkol představovala příprava Evropského portálu vzdělávacích příležitostí, který by letos v listopadu měla paní komisařka Viviane Reding zveřejnit. Zajímavá byla zejména spolupráce s firmou, která na technické a metodické zajištění tohoto projektu vyhrála výběrové řízení. Nebo jsem měla na starosti, a toho si opravdu moc vážím, kontrolu grantů probíhajících v jednotlivých zemích, a to jak kontrolu týkající se finanční, tak i obsahové stránky. To už byla velice odpovědná práce, hodně jsem si při ní užila počítání a přepočítávání, ale hlavně jsem se mohla seznámit s obsahem pracovních plánů a úkolů v grantech, což bylo velice užitečné a důležité pro mou další práci tady doma.

Kromě toho jsem se ve volném čase podílela i na přípravě mezinárodního reprezentačního setkání, na němž se prezentovalo 6 kandidátských zemí a kde se velice dobře představila i naše republika. Tuto party navštívilo na 1100 lidí a měla velký ohlas. Hodně mi při organizování naší expozice pomohly české instituce a firmy, např. České centrum při našem velvyslanectví v Bruselu, Česká mise, Czechtrade, Czechinvest, Česká podnikatelská reprezentace, vstřícní byli mnozí naši podnikatelé a řada podniků. Pro mně osobně šlo o megaprojekt ve srovnání s tím, co dělám doma. Ostatně o významu akce svědčí i to, že ji zaštítil komisař pro rozšíření Günther Verheugen.

Jaký máte z fungování Evropské komise pocit poté, co jste vše mohla vidět přímo uvnitř vlastníma očima a navíc se na chodu sama podílet?

Můj první dojem byl, že vše funguje dobře. Byla jsem proto po prvém týdnu zvědavá, zda to bude i nadále pokračovat. A musím říci, že po celou dobu pobytu nenastal nějaký nedostatek. Jediné problémy, které občas vznikaly, byly podle mně způsobovány spíš tím, že země žádající o peníze nedodržovaly vždy přesně stanovené termíny a pak se leccos posouvalo. V takových konkrétních případech jsem si ale uvědomila, že EK se nechová jako diktátor, ale že se její úředníci snaží najít řešení, které by vyhovovalo dané zemi, která zrovna měla s termíny nějaké potíže.

A jak vás kolegové z Evropské komise brali?

Všichni se k nám chovali velmi dobře. To je další příjemná věc, kterou si odtud odnáším. Všichni mě tam přijali jako bych tam byla jejich kolegyní odjakživa, zajímali se o ČR. Navázala jsem tam řadu kontaktů jak s pracovníky EK, tak se stážisty z jiných zemí. Myslím, že to, že se pracovníci EK setkávají i s lidmi z kandidátských zemí je pro ně nejen zajímavé, ale i obohacující, protože ne všichni a ne na všech direktoriátech mají o životě v jednotlivých kandidátských zemích dostatek znalostí. Jako by se i oni přibližovali ke kandidátským zemím, není to tedy jen jednosměrný proces.

Co pro vás stáž profesně i osobně znamenala?

Určitě je to zkušenost nenahraditelná v tom, že poznáte na vlastní kůži, jak tahle "velká" administrativní instituce funguje. To velká dávám záměrně do uvozovek, protože v porovnání např. s národními ministerstvy v řadě zemí není až tak velká, když si uvědomíte, že každý direktoriát je vlastně jakési evropské ministerstvo, v němž probíhá spousta mezinárodních projektů, které mají dopad na členské i nečlenské země. Řádově tam pracuje asi 300 - 400 lidí.

Cenné je pro mne, že jsem viděla, jak to na té druhé straně funguje a že mohu tlumočit své zkušenosti kolegům a kolegyním v jiných zemích, chystám se na to na příští konferenci sítě Euroguidance, která proběhne letos v Tallinu.

Jistě že nenahraditelné a jedinečné jsou i nové osobní kontakty s mnoha pracovníky v Bruselu i se stážisty z celé Evropy.

Lze porovnat stáž v Bruselu se zkušeností, kterou jste získala při studiu v USA?

Před stáží v Bruselu jsem měla zkušenost z mezinárodního prostředí jak doma z jednání se zahraničními partnery, tak i v zahraničí, kde jsem studovala a pracovala na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill v USA. Čím se liší ta prostředí? Evropské struktury nejsou monokulturní prostředí, např. jako v USA nebo v mezinárodních firmách, kde se domlouváte jedním jazykem, který je určen jako dorozumívací - angličtina, respektujete stanovená pravidla a zvyky jedné kultury. V Evropské komisi pracují lidé z 15 členských zemí a mluví mnoha jazyky, i když ty dva hlavní - angličtina a francouzština dominují. Ale vždy záleží, jak se lidé v daném oddělení sejdou a kterému jazyku dají přednost, někde třeba převažuje němčina, je to různé. Přirovnala bych to k Babylonu. Lidé tu plynně dokážou přecházet z jazyka do jazyka, i to jsem obdivovala. I v tomto ohledu je práce i stáž v Bruselu náročná, pokud tedy nejste zrovna Brit nebo Francouz. Ale to, co se může zdát na prvý pohled jako nevýhoda - ta komunita lidí různých zemí, kultur a jazyků, je z druhé strany vlastně výhoda. Ti lidé si vycházejí vstříc, berou se jako rovnocenní partneři a respektují se.

Najdete na stáži i nějakou nevýhodu?

Záleží na každém, co a jak ocení. Určitě je ta práce hodně odpovědná a vyžaduje samostatný přístup. Na druhé straně třeba pro někoho, kdo přichází z firemního prostředí, kde se sází na individualitu, nemusí být jednoduché respektovat celek - ten systém administrativy, která má určité stupně a úrovně řízení.

Někomu může vadit i deštivé klima, pro mě šedivá obloha a málo světla byla právě tou nevýhodou.

Neuvažujete po takové zkušenosti o kariéře evropského úředníka?

Zatím to nechávám otevřené.