OBSAH
|
Editorial
Vážení čtenáři,
úvodní slova, kterými obvykle na tomto místě otvírám články a informace o dění, které se týká lidských zdrojů a činnosti Národního vzdělávacího fondu, se mi dnes nepíšou lehce. Máme za sebou kruté léto, které podstatně změnilo vnímání mnoha věcí kolem nás. Jemná stavba nástrojů podporujících rozvoj schopností a šancí našich lidí, se tváří v tvář neštěstí, které postihlo s povodněmi mnohé z nás, jeví jako neskutečná, vzdálená iluze kdesi v oblacích.
Ale nedá se dělat nic jiného, než jít dál, jen se silnějším vědomím toho, že za vším, co děláme, jsou konkrétní lidé se svými osudy, potřebami, možnostmi i nadějemi. Je jasné, že potřebujeme znovu rychle zaměstnat ty, kteří přišli o práci. Programy mají podporovat především vznik nových pracovních míst, dotované kvalifikační kurzy musí jednoznačně vést k zaměstnatelnosti absolventů škol. Nezačínáme v bodě nula, máme dlouholeté zkušenosti s tím, které intervence dávají pravděpodobnost k dlouhodobějším pracovním příležitostem. Je třeba jasně stanovit směr podnikatelům, pomoci překlenout riziková místa a dát prostor lidem pro jejich iniciativu a tvořivost. A povzbudit je k tomu.
Úkoly, před kterými naše země stojí, velká voda neodnesla. Stojíme na samém prahu vstupu do Evropské unie. Ekonomika a konkurenceschopnost České republiky potřebují využít všechny dostupné zdroje víc, než kdy dříve. I ty lidské. Proto nemůžeme uhnout ze strategických cílů, které jsme si vytyčili. Potřebujeme moderní a chytrou státní správu, která obhájí naše postavení v EU a která bude koncepčním centrem země. Potřebujeme silné a osvícené podnikatele, kteří vědí, co to znamená obstát v konkurenci, kteří se snadno orientují v mezinárodním prostředí a znají své konkurenty, mají intuici a dovedou inspirovat a motivovat své spolupracovníky. Potřebujeme pružné školství a skvělé univerzity, na které zaměstnavatelé vyvinou nekompromisní tlak ke kvalitě vzdělávání. Potřebujeme systém pružné aktualizace kvalifikací. A ještě mnohem víc. Proto nemůžeme tento proces zpomalit a věřím, že to ani nehrozí. Vědomí o této naléhavosti se rozšiřuje a to je naše naděje.
V této době se dostává do velmi náročné etapy příprava na strukturální fondy. Jak se konkretizují představy o tom, kdo, co a jak bude dělat, se vede taky hlubší a vážnější diskuse. A to je dobře. Jde o závažná a zodpovědná rozhodnutí o velkém objemu peněz, které se jinak tak těžko hledají. Při rozpracovávání podrobných mechanismů se zároveň ukazuje, kolik toho ještě musíme domyslet, dodělat, dobudovat. Na evropském hřišti si v mnohém vedeme velmi dobře. Výsledky programu Leonardo da Vinci a iniciativy EU EQUAL
jsou chloubou České republiky. Máme vynikající projekty oceňované na evropské úrovni, i v porovnání s členskými státy patříme mezi evropskou špičku. Mladí lidé, kteří vyjíždějí na stáže do zahraničí, a také do Komise EU, si vedou výborně a vracejí se s cennými zkušenostmi, informacemi a kontakty. To musíme podporovat. V této souvislosti myslím na Irsko, které mnozí skloňují jako symbol úspěchu. Pro mne je obdivuhodné především v tom, jak je tato země mezinárodně aktivní a úspěšná, jak vysílá mládež do celého světa, a nebojí se, že se nevrátí. Protože všechno, co se naučí a co získají, využívají zpětně pro své milované Irsko. Jsou Irové, ať už se ocitnou kdekoli ve světě, a Irsko zůstává jejich domovem. Přejme si, aby totéž v blízké budoucnosti platilo i pro naši zemi.
PhDr. Miroslava Kopicová
ředitelka NVF
|