OBSAH
|
Editorial
Vážení čtenáři,
dovolte mi v tomto předvánočním čase malý pohled na Evropu poněkud jinak, než děláváme na stránkách Pro Futuro ve světle integračního procesu v posledních několika letech.
Zvláštní atmosféra očekávání, nejistot, touhy i obav, ale v každém případě poněkud nervózních příprav na vstup kandidátských zemí do Evropské unie vrcholí. Záplava administrativních, finančních a technických kroků, které musíme zvládnout, nás doslova zahlcuje.
Neměli bychom ji ale nechat dominovat nad hloubkou a významem procesu, jehož součástí jsme a který směřuje k široké spolupráci evropských sousedů podle společně sdílených hodnot, založených na hodnotách křesťanských.
Je úžasné sledovat sjednocování Evropy ve světle historie její civilizace, je poučné vrátit se k jejím kořenům v časech římského impéria. Základní politický termín společnosti, občan (citizen) , převzali Římané od Řeků a jejich městských států (city-states) a přizpůsobili pak tento termín svému konceptu imperiální organizace. To je, jak známo, základ pozdější evropské politické kultury. Dokud se nezkonsolidovala moc Říma, neexistovalo takové administrativní centrum, které by bylo schopné dominovat tak obrovskému, kulturně tak různorodému území, po dlouhou dobu mu poskytovat stabilní prostředí v rámci jednotného právního a politického mechanismu. Je to dodnes nesmírně obdivuhodný příklad řízení kulturně tolik diverzifikovaného území. Silný vzájemný vliv státu a církve byl ostatně už mnohokrát popsán. Po pádu Říma, se vyvíjel rozdílně na západě a na východě. To významné, co chci dnes připomenout, je význam Evropy pro světový vývoj. Moderní společnost vzešla ze systému národních států, které se vyvinuly právě v křesťanské západní Evropě.
Současná Evropa se vyvíjela mnoho století do své současné podoby. A střetává se s mnoha obtížnými skutečnostmi současnosti. Vysoká nezaměstnanost, ostrá konkurence globalizovaného světa, stárnutí populace a jiné.
Evropa se snaží reagovat, sjednocuje se a hledá cestu dalšího rozvoje. Dnešní problémy je možné řešit ale jen kvalitativně jinými způsoby, současné politiky na to nestačí. Jsme si vědomi toho, že poprvé v historii je v centru vývoje člověk, nikoli technologie, finanční či jiné zdroje, těžištěm je člověk se svou motivací, se svými schopnostmi, ambicemi, příležitostmi. To dává Evropě - výjimečné s jejími hodnotami, úctou k životu a jeho kvalitě, bohatými kulturními kořeny, citem k životnímu prostředí - novou šanci stát se opět inspirací pro zbytek světa.
Přeji vám všem krásné vánoce.
PhDr. Miroslava Kopicová
ředitelka NVF
|