č. 1/ leden 2005

OBSAH

PDF verze 

ARCHÍV STARŠÍCH ČÍSEL

Cedefop study visits aneb inspirace z balkánských škol

Krátký let Praha – Thessaloniki uprostřed hlučících Řeků převážejících ve velkém tlačenky z Čech a následná noční cesta taxíkem bez okýnek s chlapíkem pobrukujícím si zapomenuté melodie mě přichystaly na to, že se dostanu do končin, které budou jen málo připomínat standard západní Evropy. Tématem studijní cesty pořádané agenturou Cedefop bylo kariérové poradenství a odborné vzdělávání. V Řecku jsme navštívili makedonskou oblast Serres a posléze přejeli do přilehlé bulharské hornaté části, jejíž veškerý kulturní život se soustředí ve městě paneláků – v Blavoegradu.

Řecko mě překvapilo výbornou organizací výuky kariérového poradenství. Během posledních let bylo vyškoleno přes 2 000 učitelů v předmětu "volba povolání". Tento předmět je povinný, ale studenti z něj nedostávají žádnou známku. Z průběhu hodin jsme byli všichni nadšeni. Učitelům se dařilo pomocí metody příběhů zapojit celou třídu do velice otevřené diskuze (ač je sledovala skupinka zvědavých cizinců a po každé větě lačně skočil překladatel!) a donutit děti přemýšlet nad svými plány a motivacemi. Jinak nejsou výsledky v oblasti kariérového poradenství nijak oslňující. Instituce podobné našim pedagogicko-psychologickým poradnám jsou teprve v plenkách a kariéroví poradci na školách jednak neznají žádné metody a jednak na poradenství nemají dostatek času (známý problém, že?). Celkově v Řecku chybí větší propojení mezi praxí a odborným vzděláváním.

A Bulharsko? Brzy vyšlo najevo, že navrhnout pro téma kariérové poradenství zemi, kde kapitál chybí všude, kam oko pohlédne, bylo jaksi neopodstatněné. Přes mlhu podávanou znuděnými ministerskými úřednicemi v tlustém roláku a nemoderní sukni se nám podařilo odhalit, že se zde žádné poradenství neprovozuje. Z Bulharska na nás dýchla bída a hlavně velká deprese týkající se jakýchkoliv lidských zdrojů. Lidé vnímají, že ti nejlepší od nich již odešli (v rámci tzv. ekonomického exodu opustilo zemi za posledních deset let 1,5 milionu lidí). Jako nejzajímavější hodnotím prezentaci projektu rekvalifikace armádních důstojníků (podařilo se jim ze všech udělat plynaře – věru husarský kousek!).

Na studijní cestě byla nejdůležitější skupina, která vše dohromady prožívala. Uspořádaná velice symetricky, jak z hlediska pohlaví, tak věku i národnostního složení. Po chvilce začala fungovat jako komunita a vytvořila si své svébytné "my". Skrze ni došlo k největším poznatkům – to, co jsme viděli, nebylo až na výjimky příliš inspirující, ale bylo hodně důležité slyšet, co si o daném myslí Brit, Němec či Švédka. Jak se ke stejné problematice staví v Maďarsku, Irsku nebo Dánsku. Každý přinesl svůj pohled a mnohdy udělal pro celou skupinu výklad. Nakonec mohu říci, že největším přínosem cesty bylo právě to. Ze studijní cesty Cedefop jsem si přivezla 12 nových přátel, se kterými už jsme dohodli další setkání – minikonferenci v Bristolu, kde každý přednese informace o kariérovém poradenství ve svém státě. Věřím, že touto cestou se rodí pravá mezinárodní spolupráce.