Vážení čtenáři,

skončily dovolené, je krásný podzim, čas, kdy se naplno rozběhla sezona konferencí, seminářů a kulatých stolů. Politici, úředníci a experti nás více či méně brilantním způsobem upozorňují, varují, vyzývají. Na tom není nic špatného. Co ale dobré není, je fakt, že příští referáty na příštích konferencích znovu opakují problémy, případně odhalují další, ale téměř nic se neděje. Jako by nebyl nikdo, kdo by se mohl a měl prezentovanými nedostatky zabývat, navrhnout, přijmout a realizovat nápravná opatření. Výsledky prestižních institucí jsou zlehčovány, jsou-li kritické, nebo jen prostě ignorovány. Mohu to nějak pochopit, pokud jde o závěry našich odborníků, v české kotlině to tak chodí. Ale u respektovaných institucí jako je OECD, Světová banka, Eurostat apod. se takhle chovat nemůžeme. V našem vlastním zájmu.

Foto: Petr Matička

Je to vůbec zvláštní nešvar, který se u nás rozrostl a zakořenil. Reakce na vážná témata jsou spíš vedeny snahou je znevážit místo seriózní debaty o podstatě, relevanci a cesty ke změně. Zdůvodněné rozhodnutí může dokonce být nepodniknout žádné kroky, jsou-li pro to dobré důvody. Ale pokud jasné indikátory například ukazují, že naše konkurenceschopnost je nízká a má klesající tendenci, a dokonce je zjevné, že příčina tkví v nízké úrovni připravenosti lidských zdrojů a v nízkém inovačním potenciálu, je přece možné reagovat. Tolik už bylo řečeno i napsáno o tom, jak významná je role univerzit, jak je nezbytné oživit jejich spolupráci s průmyslem a technologickými firmami, podpořit výzkum na vysokých školách, zvýhodnit katedry, které se věnují doktorandům a mladým vědeckým pracovníkům... Sotva lze najít omluvu pro dlouhodobou pasivitu.