1. Centrální organizace a rozhodování
1.1. ústava zaručující
demokratickou obměnu nositelů moci; dělba mocí a právní stát;
1.2. organizace státní správy,
zajišťující efektivní koordinaci mezi ministerstvy a odpovídající vazby na
rozpočtování, které dávají předsedovi vlády dostatečné prostředky k tomu, aby
mohl uskutečňovat politické vedení země;
1.3. postupy, zajišťující
koordinovanou tvorbu a uskutečňování politik, včetně legislativních a
regulačních procesů. Tyto procesy musí zajistit právní i věcnou správnost
(rozhodování) a umožňovat hodnocení finančního, ekonomického a sociálního dopadu
těchto prostředků;
1.4. organizace ministerstev, která
osvobozuje ministry a koncepční úředníky od výkonu každodenní operativy a
umožňuje jim soustředit se na návrhy politik a zákonů a na dohled nad jejich
uskutečňováním;
1.5. veřejný sektor, který má v
oblastech své působnosti svěřeny specifické úkoly, k jejichž plnění mu
náleží určitý stupeň manažerské autonomie v rámci jasně stanovených právních
podmínek.
2.1. určitý stupeň decentralizace,
která se v jednotlivých zemích může vztahovat k jedné či více úrovním
(správy) s různými kompetencemi a pravomocemi;
2.2. součinnost mezi územními
institucemi národních vlád a místními/regionálními subjekty, která umožňuje
efektivní uskutečňování veřejné politiky v celé zemi;
2.3. soubor pravidel, někdy stanovených v
kodexech správního řízení, upravujících vztahy mezi obyvateli a veřejnou
správou, zahrnující povinnost zabezpečit rovný přístup k veřejným službám,
zdůvodňovat rozhodnutí a zachovávat lhůty a v němž všechny zúčastněné strany
mají právo uplatňovat podněty a být slyšeny, domáhat se nápravy, odvolat se
atd. (např. prostřednictvím institucí typu ombudsmana);
2.4. soubor pravidel a instrukcí, kterými
se řídí permanentní komunikace mezi vládou (veřejnou správou) a občanskou
společností a jejími složkami, včetně vládních organizací a svazů.
3. Prostředky výkonu správy a kontroly
3.1. profesionální státní služba
se zákonným statusem, se systémem přijímání a služebního postupu, založeným na
principech politiky řízení lidských zdrojů (včetně hledisek schopností,
dovedností, motivace, stabilizované pracovní síly), která loajálně implementuje
vládní politiku;
3.2. soubor pravidel a návodů k etickému
jednání, zaručujících kontrolu a spolehlivý výkon správy veřejnými institucemi
včetně uplatnění priorit etického jednání veřejných zaměstnanců;
3.3. rozpočtové a daňové úřady,
které zajišťují řádný výběr daní a náležitou správu a efektivní
využívání veřejných prostředků;
3.4. vnitřní a vnější instituce
odpovědné za sledování (monitorování) správního rozhodování, respektované
státními úředníky a zajišťující ochranu proti korupci;
3.5. soudní systém,
zajišťující přístup občanům a podnikatelům k soudům; soudní řízení,
zajišťující rychlé a definitivní řešení sporů, zahrnující, pokud je to
potřebné, speciální kapacity pro ekonomické, správní a jiné zvláštní obory.