Některé základní pojmy

Řada pojmů, s nimiž se operuje v oblasti veřejné a státní správy, postrádá jasné a jednoznačné vymezení v administrativní praxi i teorii a někdy i v zákonech. I toto se ukazuje být nezanedbatelnou překážkou reformních snah a srovnávání našich a zahraničních správních systémů a zkušeností. Na tomto místě uvádíme pouze elementární význam několika nejasných nebo nejednotně chápaných pojmů, aby se předešlo zbytečným nedorozuměním.

Byrokracie : (v našem kontextu) buď neutrálně - skupina osob vykonávajících správu a řízení nebo pejorativně - (též byrokratický, byrokratismus atd.), označující přehnané, formální, bezduché úřadování.

Decentralizace (princip a proces): opak centralizace, která je v určité míře (obrana, zahraniční věci, makroekonomická politika atd.) nezbytná. Demokratický proces, v němž se postupuje část státní správy samosprávě nebo i nestátním (soukromým) subjektům.

Dekoncentrace: postoupení kompetencí orgánům nižšího stupně nebo specializovaným složkám na stejné úrovni řízení ( vertikální nebo horizontální dekoncentrace). Dosahuje se tak racionálnější dělby a organizace práce uvnitř správních úřadů. Na rozdíl od decentralizace se nejedná o předání politické moci, o deetatizaci.

Delegace pravomoci: postoupení rozhodování na nižší stupeň řízení.

Efektivnost : (v našem kontextu) komplexní kritérium hodnocení veřejné správy. Spočívá v porovnávání nákladů a výsledků správní činnosti. Důraz je kladen na vnější efektivnost, tj. na výsledky působení veřejné správy při plnění jejích společenských úkolů a cílů.

Příbuzné (užší) pojmy - hospodárnost, účinnost.

Modernizace veřejné správy: Modernizací se dříve většinou rozumělo uplatňování nových prostředků a metod pro dosažení kvalitativně vyšší úrovně a přizpůsobení novým současným podmínkám. Nyní se modernizací státní správy často rozumí proces postupných kroků a změn, které mají zajistit větší efektivnost, a to bez radikálních a převratných změn, jako je např. rozsáhlá privatizace veřejných služeb.

Reforma veřejné správy: Nejčastěji se tak označují větší, zásadnější a komplexně pojímané systémové změny veřejné správy nebo jejích jednotlivých částí. K označení změn nebo zavádění nových přístupů a prostředků ve veřejné správě se používá řady výrazů bez jednoznačného obecně platného rozlišení, jako např. transformace, modernizace, racionalizace, optimalizace; některé výrazy se používají přímo v angličtině, jako např. “new public management”, “total quality management”, “re-engineering” atd. Jejich význam je nutno vyvodit z konkrétních souvislostí. U nás se reforma veřejné správy často zkresleně a škodlivě zužuje na změnu územní správy a zákon o státní službě.

Správní úřady : ústavní termín pro označení ministerstev a jiných ústředních a místních státních úřadů, zajišťujících výkon státní správy. Starší i některé nové zákony v podstatě v obdobném smyslu používají označení orgány státní správy.

Subsidiarita: princip, vyžadující, aby problémy byly řešeny na té úrovni, na které vznikají; aby vyšším úrovním veřejné správy byly postupovány jen ty kompetence, na něž subjekty nižší úrovně nestačí. Je to základní vodítko pro vymezování kompetencí jednotlivých úrovní demokraticky uspořádané veřejné správy (od obcí až po stát a nadstátní uskupení, jako EU).

Státní služba : jednak zaměstnanci, kteří vykonávají státní správu, jednak označení pro specifický právní status státních zaměstnanců. Je tendence zužovat osobní rozsah státní služby, tj. podřizovat tomuto zvláštnímu, většinou veřejnoprávnímu režimu jen úředníky, kteří jsou nositeli pravomoci ve správních úřadech nebo se podílejí na přípravě a realizaci rozhodnutí.

Státní správa: v organizačním smyslu ústřední a místní správní úřady.

Pojem státní správa se v mnoha zemích (anglosaských, severských aj.) nevyskytuje. Používá se označení „ústřední vláda“.

Veřejná správa : buď určitý druh činnosti (tj. spravování) nebo instituce, které veřejnou správu vykonávají.

Základ organizace veřejné správy tvoří státní správa, místní a zájmová samospráva. Patří sem i další subjekty, pověřené výkonem veřejné správy, jako veřejné fondy, veřejné nadace, ale i soukromé osoby, pokud jim byly svěřeny některé úkoly veřejné správy.

Vyčerpávající univerzálně platnou definici veřejné/státní správy a úplný výčet jejích subjektů, jak je požaduje někdy praxe, nelze podat. Věc komplikuje navíc z minulosti přetrvávající kategorie rozpočtových a příspěvkových organizací, ale i nově vzniklých subjektů, u nichž jsou veřejnoprávní či soukromoprávní postavení a vazby na stát nejasné (např. některá zdravotnická zařízení).

Podle místního, dobového a odborného kontextu bývá veřejná správa označována v angličtině jako: government, governance, public management, public administration aj.

Pokud nejsou tyto pojmy jednoznačně vymezeny v zákonech, nezbývá, než dospět k jejich vyjasnění interpretací daného zákona nebo jiného právního předpisu (srov. např. zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Závazný výklad může podat v ČR pouze soud.

Veřejný sektor: zjednodušeně : veškeré veřejné služby, včetně veřejné správy, financované z veřejných rozpočtů.